Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
1. Méně často se v novinářské hantýrce užívá český ekvivalent zrcadlo. Jde o návrh grafické podoby stránky. I v době počítačového zlomu si v některých redakcích editoři ze staré školy před cestou na zlomové pracoviště raději nakreslí na papír svou představu o rozvržení textů a obrazových prvků na stránce, kterou se chystají vytvořit. 2. Pod názvem Špígl vycházel také po celá 90. léta zpočátku velmi úspěšný deník. Jeho vydavatelem, šéfredaktorem a později prakticky jediným píšícím autorem byl Ladislav Froněk. Deník proslul mimo jiné tím, že proti bylo vedeno nejvíc žalob ze všech českých médií.
Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.
Média do svých archivů ukládají informace o redakci, vyšlé výtisky nebo odvysílané příspěvky. Dokumentační oddělení vedou archivy článků k vybraným tématům, které jsou pak velmi užitečné při řešeršní činnosti. Archiv vlastních publikovaných i jiných materiálů mají i jednotliví novináři. Neznámějším českým digitálním archivem článků z periodik je NEWTON.
Společné označení pro tvůrčí tým, který vytváří určité periodikum, i pro místo, kde tato tvorba probíhá. Složení tohoto týmu a adresa se obvykle uvádějí v tiráži.
Oborové sdružení vydavatelů českých médií. Založili je v roce 1990 vydavatelé pěti deníků, v roce 1992 přistoupili i vydavatelé časopisů. V roce 1995 se název zkrátil na Unii vydavatelů. V současnosti má Unie 46 členů (včetně sekce vydavatelů internetových titulů.) Společně vydávají na 200 titulů tištěných periodik a zhruba 110 samostatných internetových produktů. Prostřednictvím sdružení právnických osob ABC ČR se Unie podílí na ověřování nákladů tisku, jehož výstupy slouží jako relevantní podklad pro plánování reklamních kampaní. Sdružení ABC ČR funguje na tripartitním principu, jeho zbývajícími členy jsou Asociace komunikačních agentur (AKA) a České sdružení pro značkové výrobky (ČSZV).
Okamžik, po kterém už nelze na obsahu a grafické podobě tištěných novin a časopisů nic měnit. Podklady vyrobené redakcí se předávají tiskárně a ta zahajuje výrobu. Uzávěrky se v praxi občas nedodržují, noviny čekají například na výsledek důležitého sportovního zápasu. Každý takový posun se ale pečlivě zvažuje, neboť může mít fatální důsledky v podobě vyšší remitendy, případně zvýšených výrobních nákladů způsobených smluvní pokutou zaplacenou tiskárně.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena