Jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé žurnalistiky. Novinářskou činnost zahájil v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. Za protektorátu byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození pokračoval v novinářské práci. Po únoru 1948 odešel do exilu. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
Nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů. Wikileaks založil v roce 2006 rodilý Australan Julian Assange. Mezi dokumenty, které byly v minulosti na Wikileaks zveřejněny, jsou například tajné materiály z americké věznice Guantánamo, obsah mailové schránky americké političky Sarah Palinové nebo tajné záznamy z válečných konfliktů v Afghánistánu a Iráku. Zatím největší rozruch vyvolalo koncem roku 2010 zpřístupnění tajné korespondence amerických diplomatů, jejíž obsah byl urážlivý a kompromitující.
Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.
Stroj používaný při výrobě tiskovin s vysokým nákladem. Díky umístění tiskových desek na válce, které se otáčejí (rotují) a mezi nimiž probíhá pás papíru, se dosahuje vyšší produktivity než u tisku z plochy.
Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.
Tematicky utvářený seznam novinářů a kontaktů na ně, podle nějž jsou distribuovány tiskové zprávy a další sdělení, případně pozvánky na tiskové konference a podobná setkání. Medialist zpravidla vytvářejí a také průběžně aktualizují tisková a PR oddělení firem, PR agentury a podobné subjekty. Do kvalitně zpracovaného medailistu se aktuálně promítají i změny vyplývající z nového angažmá jednotlivých žurnalistů či nové dělby práce v jednotlivých redakcích. Ty ostatní se hemží emaily šéfredaktorů, kteří tiskové zprávy nikdy nečtou a místo na tiskovky jednotlivých ministerstev zajdou občas raději rovnou na oběd s premiérem.
V původním slova smyslu jde o dědičnou změnu genotypu. Odvozeně se tento termín užívá v případě tištěných médií pro označení regionálních vydání, kdy čtenáři na celém území, kam je titul distribuován, dostávají do ruky tytéž noviny lišící se několika stránkami (sešitem) zabývajícími se událostmi lokálního významu nebo místními dopady globálního dění.
Prezentace smyšlenky způsobem, jako by šlo o skutečnost. Mystifikátor přitom nutně nemusí usilovat o to, aby mu příjemce nebo příjemci sdělení plně důvěřovali. Typickým příkladem takové mystifikace bylo svého času vytvoření fiktivního velikána Járy (da) Cimrmana. Za mystifikaci si v poslední době zvykli někteří politici označovat své výroky, jež nebyly určeny pro veřejnost, poté, co na veřejnost pronikly.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena