Jde o proces, kdy běžná média přijímají některá pravidla bulvárního tisku a aplikují je ve snaze udržet si nebo zvýšit svůj náklad/zajímavost pro inzerenty/zisk. Větší či menší bulvarizací v letech od sametové revoluce prošly všechny tuzemské deníky, nejvíce vlivu podlehly kdysi elitářské Lidové noviny, nejméně se pak bulvarizace projevila na Hospodářských novinách.
Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
Obecně vzato pozadí nějaké události, ve zpravodajství se chápe jako kontext nutný pro pochopení toho, o čem ve zprávě informujeme. Při tvorbě backgroundu se často využívají již dříve vydané a archivované zprávy nebo faktografické údaje. Background je zařazován až na konec celé zprávy v rámci principu tzv. obrácené pyramidy – v případě potřeby zkrácení textu může být umazán.
Zprávy z agenturního servisu musí být napsány tak, aby je další média mohla bez nutnosti dodatečných úprav zveřejnit. Agenturní zpravodajství se orientuje jen na tzv. tvrdá fakta, čemuž odpovídá i typická stavba agenturní zprávy, jejíž znění je možné zkracovat podle potřeby odzadu.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena