Investigace znamená vyšetřování a proto ji má v názvu i americká FBI (Federal Bureau of Investigation). Investigativní novinář by tedy měl být schopen najít informace i tam, kde zdánlivě žádné k dispozici nejsou. Zároveň ale není nijak zbaven základní povinnosti ověřovat je ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, což může být obtížné, rozhodne-li se například o politické korupci promluvit právě jen jeden konkrétní člověk.
Zprávy z agenturního servisu musí být napsány tak, aby je další média mohla bez nutnosti dodatečných úprav zveřejnit. Agenturní zpravodajství se orientuje jen na tzv. tvrdá fakta, čemuž odpovídá i typická stavba agenturní zprávy, jejíž znění je možné zkracovat podle potřeby odzadu.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
V původním smyslu znamenala jmenování určitého člověka zástupcem vysílajícího a udělení souhlasu přijímacího státu. V žurnalistice ale znamená zastupování média redaktorem na různých akcích s tím, že organizátoři těchto akcí jeho přítomnost schvalují. Mediální činitel dostává zpravidla v tiskovém středisku jmenovku a označení, že jde o novináře, ale také podklady o probíhající akci.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena