Zaměřuje se výhradně na pořizování, prodej a archivaci fotografické dokumentace všech důležitých událostí. Poskytuje buďto aktuální fotografický servis pro denní tisk, nebo se zaměřuje na fotografické projekty, které reprezentují závažná společenská témata, určená pro časopisy a knižní publikace. Historicky první soukromou fotografickou agenturou je Magnum Photos založená v roce 1947.
Ten, kdo vytvoří dílo, a to nejen rozhlasové, televizní nebo filmové, ale třeba i dílo výtvarné, hudební, literární nebo architektonické. Díla jsou chráněna autorskými právy. Autorem může být jednotlivec, skupina jednotlivců, anonym, člověk používající pseudonym, autorskou značku nebo šifru, ale i editor nebo překladatel. Autor i jeho dílo bývají předmětem kritiky.
Peněžní odměna pro tvůrce některé z částí mediálního obsahu. V českých médiích se obvykle vyplácí externím autorům, zatímco ti kmenoví jsou odměňováni standardním způsobem formou fixních a pohyblivých složek mzdy. Dalším specifikem českého prostředí je, že výše honorářů zpravidla naprosto nekoresponduje s výší novinářských platů. Zatímco například kmenovému redaktoru týdeníku stačí ke splnění povinností odevzdat do každého čísla jeden obsáhlejší rozhovor, externista pracující za honorář by musel časopis vytvořit celý včetně šéfredaktorova úvodního sloupku.
Nejčastěji rozhlasový předěl, znělka, tvořený rychlým sledem několika tónů. Obvykle odděluje komerční část vysílání od zbývajícího obsahu – hudby a mluveného slova. Hovoří se též o takzvané zvukové grafice.
Zpráva, která obsahuje zcela nové, dosud nezveřejněné informace, nebo jejíž obsah doplňuje zprávu již zveřejněnou. Aktualizace pak znamená uvedení zprávy do nových souvislostí, její oživení.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena