Příležitostné tiskoviny, které jsou buďto osobního (např. navštívenka), firemního (např. pozvánka), hospodářského (např. formulář) nebo reklamního (např. plakáty) rázu. Jsou určeny pouze pro jednorázovou potřebu, i když mají širokou škálu využití. Mezi běžné formáty akcidencí patří jednolist, dvoulist nebo skládačka.
Také bývá označováno jako gotické, od patkového se liší tím, že neobsahuje tzv. patky. Tvrdí se, že se čte obtížněji než písmo patkové.
Tematicky utvářený seznam novinářů a kontaktů na ně, podle nějž jsou distribuovány tiskové zprávy a další sdělení, případně pozvánky na tiskové konference a podobná setkání. Medialist zpravidla vytvářejí a také průběžně aktualizují tisková a PR oddělení firem, PR agentury a podobné subjekty. Do kvalitně zpracovaného medailistu se aktuálně promítají i změny vyplývající z nového angažmá jednotlivých žurnalistů či nové dělby práce v jednotlivých redakcích. Ty ostatní se hemží emaily šéfredaktorů, kteří tiskové zprávy nikdy nečtou a místo na tiskovky jednotlivých ministerstev zajdou občas raději rovnou na oběd s premiérem.
Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.
Originální a trefný výrok nebo vtipné heslo, které kritizuje jednotlivce nebo nepravosti ve společnosti. Velice často využívá ironie, náznaků, jinotaje nebo dvojsmyslů. Mezi základní kritéria aforismu patří přesnost, typičnost a mnohoznačnost. Mezi klasické aforisty české žurnalistické scény patří třeba Karel Čapek, Jaroslav Hašek nebo Karel Konrád. Moderní žurnalistika vyjadřuje aforismus často prostřednictvím karikatury.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena