Ten, kdo vytvoří dílo, a to nejen rozhlasové, televizní nebo filmové, ale třeba i dílo výtvarné, hudební, literární nebo architektonické. Díla jsou chráněna autorskými právy. Autorem může být jednotlivec, skupina jednotlivců, anonym, člověk používající pseudonym, autorskou značku nebo šifru, ale i editor nebo překladatel. Autor i jeho dílo bývají předmětem kritiky.
Součást takzvaného titulkového aparátu zejména v tištěných médiích. Text umístěný nad titulkem článku se využívá například u rozhovorů, kdy titulkem je citát zpovídané osoby, nejprve je však třeba čtenáři ozřejmit, kdo touto osobou je, případně zdůraznit, že redakce pořízením tohoto interview zaznamenala mimořádný úspěch, neboť dotyčný se pro ni vyjádřil zcela exkluzivně.
Nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů. Wikileaks založil v roce 2006 rodilý Australan Julian Assange. Mezi dokumenty, které byly v minulosti na Wikileaks zveřejněny, jsou například tajné materiály z americké věznice Guantánamo, obsah mailové schránky americké političky Sarah Palinové nebo tajné záznamy z válečných konfliktů v Afghánistánu a Iráku. Zatím největší rozruch vyvolalo koncem roku 2010 zpřístupnění tajné korespondence amerických diplomatů, jejíž obsah byl urážlivý a kompromitující.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
Novinářský žánr, který v české žurnalistice zakotvil Jan Neruda, dále jej rozvíjeli autoři jako Karel Čapek, jeho novodobou podobu pak utvářel především Rudolf Křesťan. Ze současných periodik prakticky vymizel. Teorie žánrů jej definuje jako „dopis čtenáři“. Je to v podstatě volná úvaha na dané téma, která by měla obsahovat neotřelé, vtipné pohledy, a vyvrcholit pokud možno vtipnou pointou.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena