Neprodaná část nákladu novin a časopisů, kterou prodejci vracejí zpět vydavatelům. Ti tyto výtisky využívají například k propagačním účelům.
Metoda volné spontánní diskuse na dané téma, založená na hledání nových nápadů a návrhů a na jejich dalším tvořivém kombinování a zlepšování. Kdokoli z účastníků může říci jakýkoli nápad bez ohledu na možnost jeho realizace. Návrhy zpravidla moderátor zapisuje na tabuli. Princip metody spočívá v tom, že během diskuze se uvedené nápady zásadně nehodnotí. K tomu dochází až po brainstormingu, kdy se náměty dopracovávají do použitelné podoby.
Používá se jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace (whistleblower, tedy ten, kdo „hvízdá na píšťalku“ – z angl. whistle = hvízdat) upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu nebo ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy.
Termín whistleblower není v češtině překládán jednotně. Některé české dokumenty hovoří o oznamovatelích, informátorech nebo stěžovatelích, což jsou však termíny obecnějšího významu.
Příležitostné tiskoviny, které jsou buďto osobního (např. navštívenka), firemního (např. pozvánka), hospodářského (např. formulář) nebo reklamního (např. plakáty) rázu. Jsou určeny pouze pro jednorázovou potřebu, i když mají širokou škálu využití. Mezi běžné formáty akcidencí patří jednolist, dvoulist nebo skládačka.
Organizace, která se zaměřuje na získávání aktuálních informací, které následně distribuuje ve svém servisu odběratelům. V ČR působí veřejnoprávní Česká tisková kancelář (ČTK). Své zpravodaje mají v ČR významné světové agentury jako Reuters nebo Bloomberg.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena