Příležitostné tiskoviny, které jsou buďto osobního (např. navštívenka), firemního (např. pozvánka), hospodářského (např. formulář) nebo reklamního (např. plakáty) rázu. Jsou určeny pouze pro jednorázovou potřebu, i když mají širokou škálu využití. Mezi běžné formáty akcidencí patří jednolist, dvoulist nebo skládačka.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
Oborové sdružení vydavatelů českých médií. Založili je v roce 1990 vydavatelé pěti deníků, v roce 1992 přistoupili i vydavatelé časopisů. V roce 1995 se název zkrátil na Unii vydavatelů. V současnosti má Unie 46 členů (včetně sekce vydavatelů internetových titulů.) Společně vydávají na 200 titulů tištěných periodik a zhruba 110 samostatných internetových produktů. Prostřednictvím sdružení právnických osob ABC ČR se Unie podílí na ověřování nákladů tisku, jehož výstupy slouží jako relevantní podklad pro plánování reklamních kampaní. Sdružení ABC ČR funguje na tripartitním principu, jeho zbývajícími členy jsou Asociace komunikačních agentur (AKA) a České sdružení pro značkové výrobky (ČSZV).
Bulletiny jsou označením pro pravidelně vydávané zprávy úředního rázu nebo tiskoviny s informacemi o odborné a vědecké činnosti určené zpravidla vymezenému okruhu zájemců. V agenturní praxi je to jedna z forem, jak tisková agentura dodává zpravodajské materiály odběratelům.
Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena