Mezinárodní soutěž nejlepších novinářských fotografií, kterou každoročně od roku 1955 vyhlašuje stejnojmenná nadace sídlící v holandském Amsterodamu. Po vyhlášení výsledků se z vítězných fotografií sestavuje putovní výstava, kterou navštěvují lidé ve 40 zemích. Od roku 1990 mezi ně patří i Česká republika. Prvním českým fotoreportérem, který získal Hlavní cenu v této světové soutěži, byl v roce 1958 Stanislav Tereba z tehdejší Večerní Prahy.
1. Dříve v redakcích používaný elektrický přístroj pro dálkový přenos textů nahrazený po nástupu internetu elektronickou poštou (email). 2. V přeneseném smyslu přijatá zpráva z dálnopisu.
Největší internetový server pro sdílení videosouborů. Založili jej v únoru 2005 zaměstnanci PayPalu Chad Hurley, Steve Chen a Jawed Karim. V listopadu 2006 jej odkoupila společnost Google za 1,65 miliardy dolarů. Od 9. 10. 2008 má YouTube i české rozhraní. YouTube se během krátké doby stal významným komunikačním kanálem, podobně jako Facebook či Twitter.
Odhalování nepravostí, nepřístojností a vůbec všeho toho, co by mělo být před zraky veřejnosti skryto, je alfou a omegou existence médií. Masmédia disponují komplexním souhrnem předpokladů, možností a prostředků tyto aféry vyvolávat a ovlivňovat tak veřejné mínění a nálady ve společnosti a nezřídka i měnit další životní osudy účastníků afér.
Technologie pro amatérskou fotografii, kterou uvedly v roce 1996 na trh firmy Kodak, Fujifilm, Minolta, Nikon a Canon. Nové druhy APS fotoaparátů zaznamenávaly obraz na klasický celuloidový film doplněný magnetickou stopou pro záznam doprovodných dat. Hlavní předností tohoto typu fotoaparátů je u každého snímku možnost výběru ze tří formátů – klasický, panoramatický a širokoúhlý, a funkce Information Exchange, která zajišťuje výměnu informací mezi fotoaparátem a filmem a filmem a laboratoří. Po několika letech byl ale tento systém nahrazen na trhu levnější digitální fotografií.
Způsob zalomení textů v novinách a časopisech využívajících lámání do sloupců. Korektnější označení jednosloupek nebo dvojsloupek se v každodenní novinářské mluvě nepoužívá.
Nejčastěji rozhlasový předěl, znělka, tvořený rychlým sledem několika tónů. Obvykle odděluje komerční část vysílání od zbývajícího obsahu – hudby a mluveného slova. Hovoří se též o takzvané zvukové grafice.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena