Chiméra

V původním významu bájná mytická bytost, která měla podobou lva, kozy a draka. V přeneseném slova smyslu se jedná o myšlenkový konstrukt, který nekoresponduje se skutečností.

Agenturní zpravodajství

Zprávy z agenturního servisu musí být napsány tak, aby je další média mohla bez nutnosti dodatečných úprav zveřejnit. Agenturní zpravodajství se orientuje jen na tzv. tvrdá fakta, čemuž odpovídá i typická stavba agenturní zprávy, jejíž znění je možné zkracovat podle potřeby odzadu.

Bernská úmluva

Viz copyright.

Dálnopis

1. Dříve v redakcích používaný elektrický přístroj pro dálkový přenos textů nahrazený po nástupu internetu elektronickou poštou (email). 2. V přeneseném smyslu přijatá zpráva z dálnopisu.

Anonym, anonymní informační zdroj

Média po celém světě využívají ke své práci anonymní informační zdroje, které jim dodávají podklady pro jejich mediální kauzy. Motivace těchto zdrojů bývá různá. Médium se vždy vystavuje většímu riziku, pokud je zdroj anonymní i pro redakci. Často proto anonym souhlasí s odhalením své identity autorovi příspěvku, avšak v něm je pro veřejnost uveden jako „zdroj blízký...“ (nějakému prostředí, skupině osob atd.) nebo jako „dobře obeznámený zdroj, který si nepřál být jmenován“. Současná právní úprava umožňuje autorům své informační zdroje chránit.

Mediální slovník

C
  • Cena Ferdinanda Peroutky

    Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.

    Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

  • Cenzura

    Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

  • Cui bono

    Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.