Advertorial

Kombinuje v názvu označení pro editorial (redakční text) a reklamu (advertisement), je méně zřejmou formou reklamy. Ke slovu přichází ve chvíli, kdy tradiční koncept reklamy přestává být funkční a kdy zákazníci reklamu buď ignorují, nebo jejím prvoplánovým sdělením nevěří. Americký slovník Merriam-Webster datuje první zaznamenaný výskyt slova advertorial už do roku 1946. Mezi největší přednosti advertorialu, zkráceně také advertu, patří podle zadavatelů fakt, že prostřednictvím této článku se podobající reklamy je možné sdělit daleko více informací, než je možné klasickou inzercí.

Fotomontáž

Spojování dvou a více statických záběrů do jednoho celku s novým obsahem. Technika je pravděpodobně stejně stará jako sama fotografie, skutečného rozkvětu dosáhla s nástupem digitálních technologií a softwarových nástrojů k úpravě obrazu. V principu tak lze například přemístit konkrétní osobu do destinace, již nikdy nenavštívila. Specifickou formou fotomontáže byl opačný postup – dal by se nazvat fotodemontáží –, který uplatňovali českoslovenští komunisté v souvislosti s čistkami v 50. letech 20. století. Z archivních skupinových fotografií tak rok po roce mizeli jednotliví funkcionáři, kteří se pro své soudruhy stali nepohodlnými.

Archiv

Média do svých archivů ukládají informace o redakci, vyšlé výtisky nebo odvysílané příspěvky. Dokumentační oddělení vedou archivy článků k vybraným tématům, které jsou pak velmi užitečné při řešeršní činnosti. Archiv vlastních publikovaných i jiných materiálů mají i jednotliví novináři. Neznámějším českým digitálním archivem článků z periodik je NEWTON.

Článek

Obecné označení pro text představující základní skladebný prvek tištěných či elektronických novin a časopisů. Různé typy článků v různých periodikách se liší žánrově (např. zpráva, rozhovor, komentář, fejeton). Použití různých novinářských žánrů pro zpracování určité informace umožňuje dosáhnout vyšší pestrosti, čtenářské atraktivity a tím i lepší pozice na mediálním trhu, respektive vyššího zájmu inzerentů.

Autocenzura

Princip tvorby, kdy obsah sdělované informace koriguje a filtruje sám autor.

Mediální slovník

C
  • Cena Ferdinanda Peroutky

    Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.

    Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

  • Cenzura

    Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

  • Cui bono

    Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.