Paparazzi

Bulvární fotografové (jednotné číslo zní v italštině paparazzo), kteří pronásledují známé osobnosti a číhají na okamžik, kdy je budou moci zvěčnit v choulostivé situaci. Výraz uvedl do života režisér Federico Fellini, v jehož filmu z roku 1960 La dolce vita (Sladký život) vystupuje bulvární novinář tohoto příjmení.

Dementi

Podstatné jméno dementi (z francouzského démentir) začalo do obecné češtiny pronikat cca před 20 lety s rozvojem svobodných médií. Znamená popření (zpravidla oficiální, úřední) nebo vyvrácení nějaké informace, zprávy. Dementi se obvykle používá jako kategorické ohrazení se proti určitému tvrzení, třeba i fámě, pokud se obsah tohoto tvrzení vůbec nezakládá na pravdě. Pokud je ono tvrzení pravdivé jen částečně, používá se pro zpřesnění informace termín „corrigenda“, v češtině pak ustálené slovní spojení „uvést na pravou míru“. Legendárním se stal výrok amerického exprezidenta Billa Clintona k jeho aférce se stážistkou v Bílém domě, Monikou Lewinskou: „S touto ženou, slečnou Lewinskou, jsem neměl žádný sexuální styk.“

Cenzura

Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

Úvodník

Jinak také editorial – názorový text vyjadřující stanovisko redakce k zásadním událostem. Své pravidelné místo míval úvodník na titulních stránkách předlistopadových periodik, dnes se s ním v této historické podobě setkáváme ojediněle. Ve vyhrocených chvílích píší úvodníky šéfredaktoři celostátních deníků, kteří jinak vlastní texty nepublikují, a deklarují tak mimořádnost určité situace. Takovým podnětem bývá například skutečně nebo domněle hrozící zásah do svobody slova ze strany státní moci (náhubkový zákon). Do jisté míry devalvující vliv na obsah tohoto pojmu mají časopisecké editorialy, v nichž vedoucí pracovníci redakcí shrnují obsah vydání (typicky suplementy deníků) s cílem motivovat čtenáře a upozornit je na nejzajímavější materiály.

Bouchnout se o kantnu

Slangově řečeno připustit nežádoucí umístění objektu (např. hlavy) na okraji snímku. Vypadnout z kantny pak značí připustit nežádoucí vychýlení snímaného objektu z obrazu.

Mediální slovník

H
  • Headline

    Výraz se obvykle používá ve smyslu novinového titulku nebo krátkého shrnutí obsahu zprávy (headline servis ČTK šířený prostřednictvím SMS). Často se mezi laiky v souvislosti s obsahem médií vyskytuje i výraz nadpis, při jehož zaslechnutí ovšem novináři skřípou zuby. Titulek může být doplněn o nadtitulek či podtitulek, delší texty bývají dále rozčleněny mezititulky. Vždy je účelem usnadnit čtenáři orientaci v textu, případně mu umožnit vstřebat jeho základní body, aniž jej celý pročte.

  • Holubova letka

    Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.

  • Honorář

    Peněžní odměna pro tvůrce některé z částí mediálního obsahu. V českých médiích se obvykle vyplácí externím autorům, zatímco ti kmenoví jsou odměňováni standardním způsobem formou fixních a pohyblivých složek mzdy. Dalším specifikem českého prostředí je, že výše honorářů zpravidla naprosto nekoresponduje s výší novinářských platů. Zatímco například kmenovému redaktoru týdeníku stačí ke splnění povinností odevzdat do každého čísla jeden obsáhlejší rozhovor, externista pracující za honorář by musel časopis vytvořit celý včetně šéfredaktorova úvodního sloupku.