V přeneseném slova smyslu „rodiště“ zprávy, tedy místo, kde se událost stala. Domicilem bývají označeny jak agenturní zprávy, tak články v médiích.
Obvyklou praxí seriózních tištěných médií by měla být autorizace rozhovoru nebo výroku, který byl novináři poskytnut. Mívá písemnou formu, kdy redaktor zašle text ještě před jeho zveřejněním, ale může se – z důvodů časové naléhavosti – uskutečnit i po telefonu. Novináři autorizaci nemají rádi - kvůli autenticitě i kvůli tomu, že jim přidělává práci, když jim někdo během autorizace vnáší do jejich materiálu změny, které se z jejich pohledu jeví jako nepodstatné.
Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.
Neprodaná část nákladu novin a časopisů, kterou prodejci vracejí zpět vydavatelům. Ti tyto výtisky využívají například k propagačním účelům.
Termín, který prakticky vymizel se změnami technologie výroby tištěných médií. Původně označoval způsob vytváření tiskové předlohy, kdy se jednotlivá písmena (litery - nejprve dřevěné, později kovové) musela ručně zasadit do řádku. Tento způsob byl mnohem později nahrazen použitím sázecích strojů, kde sazeč seděl u klávesnice a po stisku příslušné klávesy se písmeno odlilo přímo ve stroji z roztaveného kovu. V 80. a počátkem 90. let 20. století, před masovým rozšířením osobních počítačů, se krátce hovořilo o takzvané fotosazbě, kdy sazeč převáděl do elektronické podoby text dodaný redaktorem a napsaný na psacím stroji.
Způsob grafického rozvržení tiskové (internetové) stránky, který jednoznačně charakterizuje daný produkt (deník, časopis) a zároveň umožňuje čtenáři co nejkomfortnější vnímání obsahu.
Krátká zpráva lokálního významu, používal se pro ni také výraz denička. Navzdory tomu, že autor lokálek – lokálkář – se málokdy dočká věhlasu, musí své řemeslo ovládat stejně brilantně jako kolegové zaplňující první strany. Na minimální ploše totiž musí odpovědět na tytéž základní otázky – co se stalo, kdy, kde, jak a nejlépe také proč.
Konečná grafická úprava textových a obrazových sdělení v novinách a časopisech.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena