Cenzura

Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

Bulvarizace médií

Jde o proces, kdy běžná média přijímají některá pravidla bulvárního tisku a aplikují je ve snaze udržet si nebo zvýšit svůj náklad/zajímavost pro inzerenty/zisk. Větší či menší bulvarizací v letech od sametové revoluce prošly všechny tuzemské deníky, nejvíce vlivu podlehly kdysi elitářské Lidové noviny, nejméně se pak bulvarizace projevila na Hospodářských novinách.

Novinky.cz

Nejnavštěvovanější zpravodajský portál na českém internetu, který se pyšní denním počtem návštěvníků převyšujícím jeden milion. Je společným projektem vyhledavače Seznam.cz a vydavatelství Borgis, které stojí za deníkem Právo. Redakce Práva se také stará o většinu obsahu Novinek, takže i čtenáři, kteří se na tento deník dívají s despektem kvůli historickému přívlastku „Rudé“, konzumují ochotně tento obsah prostřednictvím internetu.

Fotomontáž

Spojování dvou a více statických záběrů do jednoho celku s novým obsahem. Technika je pravděpodobně stejně stará jako sama fotografie, skutečného rozkvětu dosáhla s nástupem digitálních technologií a softwarových nástrojů k úpravě obrazu. V principu tak lze například přemístit konkrétní osobu do destinace, již nikdy nenavštívila. Specifickou formou fotomontáže byl opačný postup – dal by se nazvat fotodemontáží –, který uplatňovali českoslovenští komunisté v souvislosti s čistkami v 50. letech 20. století. Z archivních skupinových fotografií tak rok po roce mizeli jednotliví funkcionáři, kteří se pro své soudruhy stali nepohodlnými.

Úvodník

Jinak také editorial – názorový text vyjadřující stanovisko redakce k zásadním událostem. Své pravidelné místo míval úvodník na titulních stránkách předlistopadových periodik, dnes se s ním v této historické podobě setkáváme ojediněle. Ve vyhrocených chvílích píší úvodníky šéfredaktoři celostátních deníků, kteří jinak vlastní texty nepublikují, a deklarují tak mimořádnost určité situace. Takovým podnětem bývá například skutečně nebo domněle hrozící zásah do svobody slova ze strany státní moci (náhubkový zákon). Do jisté míry devalvující vliv na obsah tohoto pojmu mají časopisecké editorialy, v nichž vedoucí pracovníci redakcí shrnují obsah vydání (typicky suplementy deníků) s cílem motivovat čtenáře a upozornit je na nejzajímavější materiály.

Mediální slovník

P
  • Paparazzi

    Bulvární fotografové (jednotné číslo zní v italštině paparazzo), kteří pronásledují známé osobnosti a číhají na okamžik, kdy je budou moci zvěčnit v choulostivé situaci. Výraz uvedl do života režisér Federico Fellini, v jehož filmu z roku 1960 La dolce vita (Sladký život) vystupuje bulvární novinář tohoto příjmení.

  • Perex

    První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.

  • Peroutka, Ferdinand

    Jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé žurnalistiky. Novinářskou činnost zahájil v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. Za protektorátu byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození pokračoval v novinářské práci. Po únoru 1948 odešel do exilu. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení.

    Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz