Média do svých archivů ukládají informace o redakci, vyšlé výtisky nebo odvysílané příspěvky. Dokumentační oddělení vedou archivy článků k vybraným tématům, které jsou pak velmi užitečné při řešeršní činnosti. Archiv vlastních publikovaných i jiných materiálů mají i jednotliví novináři. Neznámějším českým digitálním archivem článků z periodik je NEWTON.
Viz copyright.
Peněžní odměna pro tvůrce některé z částí mediálního obsahu. V českých médiích se obvykle vyplácí externím autorům, zatímco ti kmenoví jsou odměňováni standardním způsobem formou fixních a pohyblivých složek mzdy. Dalším specifikem českého prostředí je, že výše honorářů zpravidla naprosto nekoresponduje s výší novinářských platů. Zatímco například kmenovému redaktoru týdeníku stačí ke splnění povinností odevzdat do každého čísla jeden obsáhlejší rozhovor, externista pracující za honorář by musel časopis vytvořit celý včetně šéfredaktorova úvodního sloupku.
Krátká zpráva lokálního významu, používal se pro ni také výraz denička. Navzdory tomu, že autor lokálek – lokálkář – se málokdy dočká věhlasu, musí své řemeslo ovládat stejně brilantně jako kolegové zaplňující první strany. Na minimální ploše totiž musí odpovědět na tytéž základní otázky – co se stalo, kdy, kde, jak a nejlépe také proč.
Rozsáhlý webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. K 7. březnu 2011 měl podle internetové encyklopedie Wikipedia 650 milionů aktivních uživatelů, je tak jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do šedesáti osmi jazyků.
Bulvární fotografové (jednotné číslo zní v italštině paparazzo), kteří pronásledují známé osobnosti a číhají na okamžik, kdy je budou moci zvěčnit v choulostivé situaci. Výraz uvedl do života režisér Federico Fellini, v jehož filmu z roku 1960 La dolce vita (Sladký život) vystupuje bulvární novinář tohoto příjmení.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
Jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé žurnalistiky. Novinářskou činnost zahájil v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. Za protektorátu byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození pokračoval v novinářské práci. Po únoru 1948 odešel do exilu. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena