Metoda volné spontánní diskuse na dané téma, založená na hledání nových nápadů a návrhů a na jejich dalším tvořivém kombinování a zlepšování. Kdokoli z účastníků může říci jakýkoli nápad bez ohledu na možnost jeho realizace. Návrhy zpravidla moderátor zapisuje na tabuli. Princip metody spočívá v tom, že během diskuze se uvedené nápady zásadně nehodnotí. K tomu dochází až po brainstormingu, kdy se náměty dopracovávají do použitelné podoby.
Stroj používaný při výrobě tiskovin s vysokým nákladem. Díky umístění tiskových desek na válce, které se otáčejí (rotují) a mezi nimiž probíhá pás papíru, se dosahuje vyšší produktivity než u tisku z plochy.
Jeden z novinářských žánrů využívaných v názorové části periodik. Obvykle se vztahuje k událostem popisovaným ve zpravodajské části listu. Její autor se však nevěnuje rozsáhlému hloubkovému rozboru, ale uvádí několik poznámek na okraj dění. Často je autorem novinář, který k danému tématu přinesl obsáhlé zpravodajské informace, nezaujatý způsob jejich prezentace mu však neumožnil vyjádřit vlastní názor nebo alespoň vypíchnout určité detaily.
Bulletiny jsou označením pro pravidelně vydávané zprávy úředního rázu nebo tiskoviny s informacemi o odborné a vědecké činnosti určené zpravidla vymezenému okruhu zájemců. V agenturní praxi je to jedna z forem, jak tisková agentura dodává zpravodajské materiály odběratelům.
Média po celém světě využívají ke své práci anonymní informační zdroje, které jim dodávají podklady pro jejich mediální kauzy. Motivace těchto zdrojů bývá různá. Médium se vždy vystavuje většímu riziku, pokud je zdroj anonymní i pro redakci. Často proto anonym souhlasí s odhalením své identity autorovi příspěvku, avšak v něm je pro veřejnost uveden jako „zdroj blízký...“ (nějakému prostředí, skupině osob atd.) nebo jako „dobře obeznámený zdroj, který si nepřál být jmenován“. Současná právní úprava umožňuje autorům své informační zdroje chránit.
Termín, který prakticky vymizel se změnami technologie výroby tištěných médií. Původně označoval způsob vytváření tiskové předlohy, kdy se jednotlivá písmena (litery - nejprve dřevěné, později kovové) musela ručně zasadit do řádku. Tento způsob byl mnohem později nahrazen použitím sázecích strojů, kde sazeč seděl u klávesnice a po stisku příslušné klávesy se písmeno odlilo přímo ve stroji z roztaveného kovu. V 80. a počátkem 90. let 20. století, před masovým rozšířením osobních počítačů, se krátce hovořilo o takzvané fotosazbě, kdy sazeč převáděl do elektronické podoby text dodaný redaktorem a napsaný na psacím stroji.
První vytištěný exemplář novin, časopisu, případně jiné publikace. Slouží k poslední kontrole předtím, než tiskárna vyexpeduje celý náklad. Oproti všem náhledům vytvořeným do té doby se na signálním výtisku může objevit například nežádoucí barevný posun nebo nepřesný soutisk. Pokud se signálu nevěnuje dostatečná pozornost, může docházet k velmi nepříjemným situacím. Traduje se například zkušenost nejmenované PR agentury zajišťující pro svého klienta – německou společnost provozující v minulosti po Česku síť čerpacích stanic pohonných hmot – tisk propagačních letáků. Dominovat jim měl specifický firemní odstín modré. „Mein Gott, das ist Aral blau!“ zvolal zoufale ředitel pro Česko, když mu agentura zakázku slavnostně předala. Celý náklad šel samozřejmě do stoupy a náklady k tíži agentury.
Teoretickému vymezení tohoto pojmu se věnuje celá řada publikací, ale mezi akademiky nepanuje shoda, pokud jde o definici. Spindoctoring má sice blízko k vztahům s veřejností (Public Relations), ale neznamená úplně totéž. Spindoctoring lze např. chápat jako vysoce manipulativní propagandistické techniky s cílem ovlivnit veřejnost prostřednictvím témat nastolovaných v médiích nebo jako způsob, jak se vypořádat s negativním vnímáním události prostřednictvím nalezení způsobu její pozitivní interpretace.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena