Autorizace

Obvyklou praxí seriózních tištěných médií by měla být autorizace rozhovoru nebo výroku, který byl novináři poskytnut. Mívá písemnou formu, kdy redaktor zašle text ještě před jeho zveřejněním, ale může se – z důvodů časové naléhavosti – uskutečnit i po telefonu. Novináři autorizaci nemají rádi - kvůli autenticitě i kvůli tomu, že jim přidělává práci, když jim někdo během autorizace vnáší do jejich materiálu změny, které se z jejich pohledu jeví jako nepodstatné.

Domicil

V přeneseném slova smyslu „rodiště“ zprávy, tedy místo, kde se událost stala. Domicilem bývají označeny jak agenturní zprávy, tak články v médiích.

Interview

Původní anglický název se používá přibližně stejně často jako české označení rozhovor. Rozhovor patří ke královským novinářským disciplínám. Autor by měl být vybaven hlubokými profesními i životními zkušenostmi, navíc musí předem nastudovat množství podrobností o svém protějšku a oboru, v němž působí. Usnadnit mu to může užší specializace - někdejší redaktor deníku Právo Alexandr Kramer například pro každé sobotní vydání listu připravoval obsáhlé rozhovory s politiky. Redaktorka Pátku Lidový novin Alena Plavcová se naopak dokáže bavit stejně zajímavě s arcibiskupem i fotbalistou.

Beseda

Forma rozhovoru, kterého se účastní více než dva lidé, kterou připravil a řídí jeden z účastníků – redaktor nebo moderátor. Ostatní zúčastnění jsou většinou odborníci na danou problematiku, velmi často s rozdílnými názory. V besedě se zpravidla analyzuje závažný společenský problém z různých hledisek, eventuálně se naznačují možnosti jeho řešení. U rozhlasové a televizní debaty jsou častou součástí besed přímé telefonické vstupy (případně otázky kladené prostřednictvím internetu, SMS) posluchačů/diváků do vysílání. Hlavním úkolem moderátora je dbát na to, aby všichni účastníci besedy dostali zhruba stejný prostor k vyjádření, aby se neodchylovali od tématu a dodržovali pravidla slušného jednání. Moderátor zpravidla také uvádí posluchače a diváky do problematiky.

Glosa

Jeden z novinářských žánrů využívaných v názorové části periodik. Obvykle se vztahuje k událostem popisovaným ve zpravodajské části listu. Její autor se však nevěnuje rozsáhlému hloubkovému rozboru, ale uvádí několik poznámek na okraj dění. Často je autorem novinář, který k danému tématu přinesl obsáhlé zpravodajské informace, nezaujatý způsob jejich prezentace mu však neumožnil vyjádřit vlastní názor nebo alespoň vypíchnout určité detaily.

Mediální slovník

W
  • Whistleblowing

    Používá se jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace (whistleblower, tedy ten, kdo „hvízdá na píšťalku“ – z angl. whistle = hvízdat) upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu nebo ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy.

    Termín whistleblower není v češtině překládán jednotně. Některé české dokumenty hovoří o oznamovatelích, informátorech nebo stěžovatelích, což jsou však termíny obecnějšího významu.

  • Wikileaks

    Nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů. Wikileaks založil v roce 2006 rodilý Australan Julian Assange. Mezi dokumenty, které byly v minulosti na Wikileaks zveřejněny, jsou například tajné materiály z americké věznice Guantánamo, obsah mailové schránky americké političky Sarah Palinové nebo tajné záznamy z válečných konfliktů v Afghánistánu a Iráku. Zatím největší rozruch vyvolalo koncem roku 2010 zpřístupnění tajné korespondence amerických diplomatů, jejíž obsah byl urážlivý a kompromitující.

  • World Press Photo

    Mezinárodní soutěž nejlepších novinářských fotografií, kterou každoročně od roku 1955 vyhlašuje stejnojmenná nadace sídlící v holandském Amsterodamu. Po vyhlášení výsledků se z vítězných fotografií sestavuje putovní výstava, kterou navštěvují lidé ve 40 zemích. Od roku 1990 mezi ně patří i Česká republika. Prvním českým fotoreportérem, který získal Hlavní cenu v této světové soutěži, byl v roce 1958 Stanislav Tereba z tehdejší Večerní Prahy.