Blúbox

Slangové označení pro technické zařízení barevné televize pro trikové skládání obrazů na principu klíčování modré barvy.

Úvodník

Jinak také editorial – názorový text vyjadřující stanovisko redakce k zásadním událostem. Své pravidelné místo míval úvodník na titulních stránkách předlistopadových periodik, dnes se s ním v této historické podobě setkáváme ojediněle. Ve vyhrocených chvílích píší úvodníky šéfredaktoři celostátních deníků, kteří jinak vlastní texty nepublikují, a deklarují tak mimořádnost určité situace. Takovým podnětem bývá například skutečně nebo domněle hrozící zásah do svobody slova ze strany státní moci (náhubkový zákon). Do jisté míry devalvující vliv na obsah tohoto pojmu mají časopisecké editorialy, v nichž vedoucí pracovníci redakcí shrnují obsah vydání (typicky suplementy deníků) s cílem motivovat čtenáře a upozornit je na nejzajímavější materiály.

Peroutka, Ferdinand

Jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé žurnalistiky. Novinářskou činnost zahájil v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. Za protektorátu byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození pokračoval v novinářské práci. Po únoru 1948 odešel do exilu. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení.

Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

Agentura literární

Zprostředkovává nabídky, výměny a prodej autorských práv literárních děl. Také zastupuje autory nebo majitele autorských práv při jednání s partnery, vyjednává výši honoráře nebo počet vydání publikace v nakladatelství. V Česku působí kolem desítky literárních agentur.

Krizová komunikace

Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.

Mediální slovník

W
  • Whistleblowing

    Používá se jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace (whistleblower, tedy ten, kdo „hvízdá na píšťalku“ – z angl. whistle = hvízdat) upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu nebo ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy.

    Termín whistleblower není v češtině překládán jednotně. Některé české dokumenty hovoří o oznamovatelích, informátorech nebo stěžovatelích, což jsou však termíny obecnějšího významu.

  • Wikileaks

    Nezisková mediální společnost, která zveřejňuje významné utajované vládní a korporátní dokumenty, přičemž využívá internet k zachování anonymity a nevystopovatelnosti svých zdrojů. Wikileaks založil v roce 2006 rodilý Australan Julian Assange. Mezi dokumenty, které byly v minulosti na Wikileaks zveřejněny, jsou například tajné materiály z americké věznice Guantánamo, obsah mailové schránky americké političky Sarah Palinové nebo tajné záznamy z válečných konfliktů v Afghánistánu a Iráku. Zatím největší rozruch vyvolalo koncem roku 2010 zpřístupnění tajné korespondence amerických diplomatů, jejíž obsah byl urážlivý a kompromitující.

  • World Press Photo

    Mezinárodní soutěž nejlepších novinářských fotografií, kterou každoročně od roku 1955 vyhlašuje stejnojmenná nadace sídlící v holandském Amsterodamu. Po vyhlášení výsledků se z vítězných fotografií sestavuje putovní výstava, kterou navštěvují lidé ve 40 zemích. Od roku 1990 mezi ně patří i Česká republika. Prvním českým fotoreportérem, který získal Hlavní cenu v této světové soutěži, byl v roce 1958 Stanislav Tereba z tehdejší Večerní Prahy.