Oblíbený a často využívaný žurnalistický žánr, který umožňuje redakcím publikovat „názor veřejnosti“ nebo názor elit. Ke skutečným průzkumům veřejného mínění mají ankety pochopitelně hodně daleko. Vhodným výběrem respondentů ankety může redakce ovlivnit to, jak je vnímána jiná informace, souvislost apod. Televize si anketami s lidmi na ulici vypomáhají, když točí o tématech, k nimž se jim na kameru např. nechce nikdo ze zainteresovaných vyjádřit.
Nejstarší tisková technika umožňující masové rozšířené tištěných informací. Vynalezl ji Johannes Gutenberg v první polovině 15. století.
Forma rozhovoru, kterého se účastní více než dva lidé, kterou připravil a řídí jeden z účastníků – redaktor nebo moderátor. Ostatní zúčastnění jsou většinou odborníci na danou problematiku, velmi často s rozdílnými názory. V besedě se zpravidla analyzuje závažný společenský problém z různých hledisek, eventuálně se naznačují možnosti jeho řešení. U rozhlasové a televizní debaty jsou častou součástí besed přímé telefonické vstupy (případně otázky kladené prostřednictvím internetu, SMS) posluchačů/diváků do vysílání. Hlavním úkolem moderátora je dbát na to, aby všichni účastníci besedy dostali zhruba stejný prostor k vyjádření, aby se neodchylovali od tématu a dodržovali pravidla slušného jednání. Moderátor zpravidla také uvádí posluchače a diváky do problematiky.
Výraz z typografické terminologie označující velké písmeno. Opakem verzálky je minuska neboli malém písmeno.
Doslova jde o výměnný obchod, kdy zadavatel reklamy poskytuje za mediální prostor jako protihodnotu své zboží nebo služby. Mediální prostor si ale mezi sebou běžně poskytují také různá média, nejedná se ovšem o tzv. autoinzerci.
Bulvární fotografové (jednotné číslo zní v italštině paparazzo), kteří pronásledují známé osobnosti a číhají na okamžik, kdy je budou moci zvěčnit v choulostivé situaci. Výraz uvedl do života režisér Federico Fellini, v jehož filmu z roku 1960 La dolce vita (Sladký život) vystupuje bulvární novinář tohoto příjmení.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
Jeden z nejvýznamnějších představitelů meziválečné československé žurnalistiky. Novinářskou činnost zahájil v časopise Čas. Roku 1919 spoluzakládal a redigoval Tribunu. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka a jejich hostem byl i T. G. Masaryk. Od roku 1924 vyl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin. Napsal několik knih, z nichž nejznámější a nejvýznamnější je Budování státu. Za protektorátu byl vězněn v koncentračním táboře, po osvobození pokračoval v novinářské práci. Po únoru 1948 odešel do exilu. Když bylo v roce 1950 založeno Rádio Svobodná Evropa, stal se prvním ředitelem československého oddělení.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena