Používá se jako označení pro případy, kdy stávající nebo bývalý zaměstnanec nějaké organizace (whistleblower, tedy ten, kdo „hvízdá na píšťalku“ – z angl. whistle = hvízdat) upozorní instituci nebo orgán oprávněný k prověření či zakročení na nelegitimní, neetické nebo nezákonné praktiky na pracovišti, které se dějí se souhlasem jeho nadřízených a jdou proti veřejnému zájmu nebo ohrožují veřejnost, přičemž některé verze definice jsou navíc omezeny podmínkou, že upozorňovatel jedná v dobré víře a nesleduje vlastní prospěch a že situaci nelze vyřešit interními mechanismy.
Termín whistleblower není v češtině překládán jednotně. Některé české dokumenty hovoří o oznamovatelích, informátorech nebo stěžovatelích, což jsou však termíny obecnějšího významu.
První vytištěný exemplář novin, časopisu, případně jiné publikace. Slouží k poslední kontrole předtím, než tiskárna vyexpeduje celý náklad. Oproti všem náhledům vytvořeným do té doby se na signálním výtisku může objevit například nežádoucí barevný posun nebo nepřesný soutisk. Pokud se signálu nevěnuje dostatečná pozornost, může docházet k velmi nepříjemným situacím. Traduje se například zkušenost nejmenované PR agentury zajišťující pro svého klienta – německou společnost provozující v minulosti po Česku síť čerpacích stanic pohonných hmot – tisk propagačních letáků. Dominovat jim měl specifický firemní odstín modré. „Mein Gott, das ist Aral blau!“ zvolal zoufale ředitel pro Česko, když mu agentura zakázku slavnostně předala. Celý náklad šel samozřejmě do stoupy a náklady k tíži agentury.
Jde o starší, u nás již nepoužívaný formát domácího videa s kazetami půl palce, který v roce 1976 pod názvem Betamax uvedla na trh firma Sony. Později byl vytlačen systémem VHS, který měl rovněž formát půl palce. Obojí v dnešní době překonaly DVD a BlueRay nosiče, případně externí disky.
Konečná grafická úprava textových a obrazových sdělení v novinách a časopisech.
Tematicky utvářený seznam novinářů a kontaktů na ně, podle nějž jsou distribuovány tiskové zprávy a další sdělení, případně pozvánky na tiskové konference a podobná setkání. Medialist zpravidla vytvářejí a také průběžně aktualizují tisková a PR oddělení firem, PR agentury a podobné subjekty. Do kvalitně zpracovaného medailistu se aktuálně promítají i změny vyplývající z nového angažmá jednotlivých žurnalistů či nové dělby práce v jednotlivých redakcích. Ty ostatní se hemží emaily šéfredaktorů, kteří tiskové zprávy nikdy nečtou a místo na tiskovky jednotlivých ministerstev zajdou občas raději rovnou na oběd s premiérem.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena