Princip tvorby, kdy obsah sdělované informace koriguje a filtruje sám autor.
Spojování dvou a více statických záběrů do jednoho celku s novým obsahem. Technika je pravděpodobně stejně stará jako sama fotografie, skutečného rozkvětu dosáhla s nástupem digitálních technologií a softwarových nástrojů k úpravě obrazu. V principu tak lze například přemístit konkrétní osobu do destinace, již nikdy nenavštívila. Specifickou formou fotomontáže byl opačný postup – dal by se nazvat fotodemontáží –, který uplatňovali českoslovenští komunisté v souvislosti s čistkami v 50. letech 20. století. Z archivních skupinových fotografií tak rok po roce mizeli jednotliví funkcionáři, kteří se pro své soudruhy stali nepohodlnými.
Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
Druh pohádkové bytosti, zlomyslný skřítek, na kterého si novináři, sazeči a tiskaři zvykli s pokrčením ramen svádět nevysvětlitelné chyby v textu. Zvlášť patrné bývá jeho řádění po bujarých oslavách na pracovištích.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena