Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.
Hlavní článek aktuálního vydání listu, bývá umístěn v horní části první strany. Věnuje se nejaktuálnější události s největším dopadem, případně exkluzivnímu zjištění, k němuž redakce dospěla jako jediná, a její vedení dospělo k názoru, že tento způsob jeho prezentace zvýší prodejnost listu.
Společnost, která na základě zadání klienta vymýšlí a následně uskutečňuje reklamní kampaně. Zatímco velké agentury obvykle poskytují tzv. full-service, menší se specializují jen na určitý dílčí segment reklamního trhu. Reklamní agentury se samy často označují za „komunikační agentury“.
Rozpočet kampaně. Je důležité stanovit, zda se jedná o částku s DPH nebo bez DPH, což je obvyklejší.
Spojování dvou a více statických záběrů do jednoho celku s novým obsahem. Technika je pravděpodobně stejně stará jako sama fotografie, skutečného rozkvětu dosáhla s nástupem digitálních technologií a softwarových nástrojů k úpravě obrazu. V principu tak lze například přemístit konkrétní osobu do destinace, již nikdy nenavštívila. Specifickou formou fotomontáže byl opačný postup – dal by se nazvat fotodemontáží –, který uplatňovali českoslovenští komunisté v souvislosti s čistkami v 50. letech 20. století. Z archivních skupinových fotografií tak rok po roce mizeli jednotliví funkcionáři, kteří se pro své soudruhy stali nepohodlnými.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena