Jde o krátké sdělení především novinářům, které upozorňuje na akce předem ohlášené tiskové agentuře. Ta tak plní organizátorskou a oznamovatelskou funkci a v avízu bývá označena jako zdroj.
Obecně vzato pozadí nějaké události, ve zpravodajství se chápe jako kontext nutný pro pochopení toho, o čem ve zprávě informujeme. Při tvorbě backgroundu se často využívají již dříve vydané a archivované zprávy nebo faktografické údaje. Background je zařazován až na konec celé zprávy v rámci principu tzv. obrácené pyramidy – v případě potřeby zkrácení textu může být umazán.
Jedná se o zkratku složenou z anglických slov: Attention (pozornost), Interest (zájem), Desire (přání), a Action (akce), která vystihuje dnes už překonanou jednoduchou koncepci působení reklamy. Ta nejprve budí pozornost a následně zájem, poté přání danou věc vlastnit, což vede k akci, tedy nákupu. Méně známou, ale také používanou zkratkou, je AIDYA, v níž Y vyjadřuje Yes, tedy pozitivní rozhodnutí o nákupu zvoleného produktu.
Nejčastěji rozhlasový předěl, znělka, tvořený rychlým sledem několika tónů. Obvykle odděluje komerční část vysílání od zbývajícího obsahu – hudby a mluveného slova. Hovoří se též o takzvané zvukové grafice.
Stroj používaný při výrobě tiskovin s vysokým nákladem. Díky umístění tiskových desek na válce, které se otáčejí (rotují) a mezi nimiž probíhá pás papíru, se dosahuje vyšší produktivity než u tisku z plochy.
V původním smyslu pracovník v médiích, který odpovídá za obsah, formu a celkovou podobu svěřené části listu, internetového portálu, TV nebo rozhlasového vysílání. Náplní jeho práce obvykle není tvorba vlastních textů či audiovizuálních sdělení, výjimečně se vyjadřuje v komentujících sděleních.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena