Společnost, která pro své klienty zajišťuje nákup inzertního prostoru v masmédiích.
Kombinuje v názvu označení pro editorial (redakční text) a reklamu (advertisement), je méně zřejmou formou reklamy. Ke slovu přichází ve chvíli, kdy tradiční koncept reklamy přestává být funkční a kdy zákazníci reklamu buď ignorují, nebo jejím prvoplánovým sdělením nevěří. Americký slovník Merriam-Webster datuje první zaznamenaný výskyt slova advertorial už do roku 1946. Mezi největší přednosti advertorialu, zkráceně také advertu, patří podle zadavatelů fakt, že prostřednictvím této článku se podobající reklamy je možné sdělit daleko více informací, než je možné klasickou inzercí.
1. Označení pro stupeň velikosti písma (9 bodů). 2. Akciová společnost založená v roce 1990 Zdeňkem Porybným, vydavatelství, které vydává levicově orientovaný deník Právo (dříve Rudé právo) a podílí se na zpravodajském portálu Novinky.cz.
Termín, který prakticky vymizel se změnami technologie výroby tištěných médií. Původně označoval způsob vytváření tiskové předlohy, kdy se jednotlivá písmena (litery - nejprve dřevěné, později kovové) musela ručně zasadit do řádku. Tento způsob byl mnohem později nahrazen použitím sázecích strojů, kde sazeč seděl u klávesnice a po stisku příslušné klávesy se písmeno odlilo přímo ve stroji z roztaveného kovu. V 80. a počátkem 90. let 20. století, před masovým rozšířením osobních počítačů, se krátce hovořilo o takzvané fotosazbě, kdy sazeč převáděl do elektronické podoby text dodaný redaktorem a napsaný na psacím stroji.
Obecně vzato pozadí nějaké události, ve zpravodajství se chápe jako kontext nutný pro pochopení toho, o čem ve zprávě informujeme. Při tvorbě backgroundu se často využívají již dříve vydané a archivované zprávy nebo faktografické údaje. Background je zařazován až na konec celé zprávy v rámci principu tzv. obrácené pyramidy – v případě potřeby zkrácení textu může být umazán.
Způsob zalomení textů v novinách a časopisech využívajících lámání do sloupců. Korektnější označení jednosloupek nebo dvojsloupek se v každodenní novinářské mluvě nepoužívá.
Nejčastěji rozhlasový předěl, znělka, tvořený rychlým sledem několika tónů. Obvykle odděluje komerční část vysílání od zbývajícího obsahu – hudby a mluveného slova. Hovoří se též o takzvané zvukové grafice.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena