Novinářský žánr, který v české žurnalistice zakotvil Jan Neruda, dále jej rozvíjeli autoři jako Karel Čapek, jeho novodobou podobu pak utvářel především Rudolf Křesťan. Ze současných periodik prakticky vymizel. Teorie žánrů jej definuje jako „dopis čtenáři“. Je to v podstatě volná úvaha na dané téma, která by měla obsahovat neotřelé, vtipné pohledy, a vyvrcholit pokud možno vtipnou pointou.
K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
Peněžní odměna pro tvůrce některé z částí mediálního obsahu. V českých médiích se obvykle vyplácí externím autorům, zatímco ti kmenoví jsou odměňováni standardním způsobem formou fixních a pohyblivých složek mzdy. Dalším specifikem českého prostředí je, že výše honorářů zpravidla naprosto nekoresponduje s výší novinářských platů. Zatímco například kmenovému redaktoru týdeníku stačí ke splnění povinností odevzdat do každého čísla jeden obsáhlejší rozhovor, externista pracující za honorář by musel časopis vytvořit celý včetně šéfredaktorova úvodního sloupku.
Zřejmě nejznámější a největší mediální kauza, která se stala v roce 1972 v USA a vedla až k rezignaci amerického prezidenta Richarda Nixona. Dva reportéři deníku The Washington Post, Carl Bernstein a Bob Woodward, o čtyři roky později sepsali o průběhu aféry scénář k filmu Všichni prezidentovi muži. Avšak až v roce 2005 bylo oficiálně potvrzeno, že anonymním informačním zdrojem, který oběma novinářům pomáhal, byl někdejší zástupce ředitele FBI William Mark Felt.
Neprodaná část nákladu novin a časopisů, kterou prodejci vracejí zpět vydavatelům. Ti tyto výtisky využívají například k propagačním účelům.
Podstatné jméno dementi (z francouzského démentir) začalo do obecné češtiny pronikat cca před 20 lety s rozvojem svobodných médií. Znamená popření (zpravidla oficiální, úřední) nebo vyvrácení nějaké informace, zprávy. Dementi se obvykle používá jako kategorické ohrazení se proti určitému tvrzení, třeba i fámě, pokud se obsah tohoto tvrzení vůbec nezakládá na pravdě. Pokud je ono tvrzení pravdivé jen částečně, používá se pro zpřesnění informace termín „corrigenda“, v češtině pak ustálené slovní spojení „uvést na pravou míru“. Legendárním se stal výrok amerického exprezidenta Billa Clintona k jeho aférce se stážistkou v Bílém domě, Monikou Lewinskou: „S touto ženou, slečnou Lewinskou, jsem neměl žádný sexuální styk.“
V přeneseném slova smyslu „rodiště“ zprávy, tedy místo, kde se událost stala. Domicilem bývají označeny jak agenturní zprávy, tak články v médiích.
1. Dříve v redakcích používaný elektrický přístroj pro dálkový přenos textů nahrazený po nástupu internetu elektronickou poštou (email). 2. V přeneseném smyslu přijatá zpráva z dálnopisu.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena