K tištěným novinám a časopisům se během 20. století přiřadily postupně rozhlas, televize a nakonec internet. Sdělení se tak začala šířit mnohem efektivněji: jednak mohla být vnímána více smysly, jednak začaly postupně padat bariéry tvořené možnostmi distribuce. Za přelom v amerických prezidentských kampaních je například považována televizní debata z 26. září roku 1960 mezi Richardem Nixonem a Johnem Fidgeraldem Kennedym. Bylo to vůbec první předvolební klání přenášené jak rozhlasovými stanicemi, tak televizí. Nixon byl nemocný a necítil se ve své kůži, potil se a make up se mu doslova roztékal po tváři. Kennedy naopak působil svěžím a uvolněným dojmem. Výsledek klání byl překvapivý - zatímco rozhlasoví posluchači měli za to, že v debatě má navrch Nixon, u televizních diváků zvítězil na celé čáře Kennedy.
Do češtiny se tento pojem nepřekládá, v širším smyslu slova se chápe jako prostředek venkovní reklamy. V užším slova smyslu jde o reklamní plochu upevněnou na konstrukci v blízkosti pozemních komunikací, na zdech domů apod., na kterou je vylepován plakát identických rozměrů. Využívá se pro všechny druhy marketingové komunikace, komerční, nekomerční i politickou. V České republice je jich v současnosti několik desítek tisíc.
Originální a trefný výrok nebo vtipné heslo, které kritizuje jednotlivce nebo nepravosti ve společnosti. Velice často využívá ironie, náznaků, jinotaje nebo dvojsmyslů. Mezi základní kritéria aforismu patří přesnost, typičnost a mnohoznačnost. Mezi klasické aforisty české žurnalistické scény patří třeba Karel Čapek, Jaroslav Hašek nebo Karel Konrád. Moderní žurnalistika vyjadřuje aforismus často prostřednictvím karikatury.
Společnost, která na základě zadání klienta vymýšlí a následně uskutečňuje reklamní kampaně. Zatímco velké agentury obvykle poskytují tzv. full-service, menší se specializují jen na určitý dílčí segment reklamního trhu. Reklamní agentury se samy často označují za „komunikační agentury“.
První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.
Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.
Výhrada autorského práva, která představuje označení nositele autorského práva spolu s rokem prvního vydání a symbolem písmena c v kroužku ©. Uvádí se pouze ten, komu podle okolností případů přísluší právo udělovat svolení k dalšímu užití díla. Zakladatelem univerzální mezinárodní ochrany autorského práva se stala Bernská úmluva z roku 1886 a Ženevská všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena