Nejstarší tisková technika umožňující masové rozšířené tištěných informací. Vynalezl ji Johannes Gutenberg v první polovině 15. století.
Česky jinak obrazově zvukové dílo. Sestává ze sledu spojených obrazů, které může, ale nemusí doprovázet zvuk. Je určeno k zobrazení jako pohyblivý obraz prostřednictvím příslušných zařízení. Audiovizuální díla podléhají zákonu o audiovizuálních dílech. Taková díla používají audiovizuální jazyk, kterými se rozumí výrazové a vyjadřovací prostředky, se kterými pracuje redaktor televizního zpravodajství (obsahuje složku zvukovou a obrazovou).
1. Historicky tiskovina určená pro krátkodobé použití, šitá drátem nebo nití nebo pouze skládaná a eventuálně zaklížená do obálky. 2. Brožovaná neperiodická tiskovina, obvykle speciální povahy a účelu. Příkladem brožury může být návod k použití stroje, přístroje nebo jiného technického zařízení, tištěná uživatelská příručka vydaná k většímu technickému systému, výstavní katalog na výstavě nebo i místní telefonní seznam apod.
Slangové označení pro technické zařízení barevné televize pro trikové skládání obrazů na principu klíčování modré barvy.
Plnoformátová veřejnoprávní televize zřízená k 1. lednu 1992. Vede ji generální ředitel jmenovaný na šestileté období Radou České televize. Je financována z koncesionářských poplatků, reklamy a sponzorských příspěvků. Výši těchto vstupů vymezuje zákon. Vysílá digitálně dva celoplošné programy - ČT1 a ČT2, dva digitální programy - ČT4 a ČT24, Teletext ČT, Teletext Expres, provozuje také on-line vysílání na www.ceskatelevize.cz.
Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.
Výhrada autorského práva, která představuje označení nositele autorského práva spolu s rokem prvního vydání a symbolem písmena c v kroužku ©. Uvádí se pouze ten, komu podle okolností případů přísluší právo udělovat svolení k dalšímu užití díla. Zakladatelem univerzální mezinárodní ochrany autorského práva se stala Bernská úmluva z roku 1886 a Ženevská všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena