Nejnavštěvovanější zpravodajský portál na českém internetu, který se pyšní denním počtem návštěvníků převyšujícím jeden milion. Je společným projektem vyhledavače Seznam.cz a vydavatelství Borgis, které stojí za deníkem Právo. Redakce Práva se také stará o většinu obsahu Novinek, takže i čtenáři, kteří se na tento deník dívají s despektem kvůli historickému přívlastku „Rudé“, konzumují ochotně tento obsah prostřednictvím internetu.
Hlavní článek aktuálního vydání listu, bývá umístěn v horní části první strany. Věnuje se nejaktuálnější události s největším dopadem, případně exkluzivnímu zjištění, k němuž redakce dospěla jako jediná, a její vedení dospělo k názoru, že tento způsob jeho prezentace zvýší prodejnost listu.
Mezinárodní soutěž nejlepších novinářských fotografií, kterou každoročně od roku 1955 vyhlašuje stejnojmenná nadace sídlící v holandském Amsterodamu. Po vyhlášení výsledků se z vítězných fotografií sestavuje putovní výstava, kterou navštěvují lidé ve 40 zemích. Od roku 1990 mezi ně patří i Česká republika. Prvním českým fotoreportérem, který získal Hlavní cenu v této světové soutěži, byl v roce 1958 Stanislav Tereba z tehdejší Večerní Prahy.
V přeneseném slova smyslu „rodiště“ zprávy, tedy místo, kde se událost stala. Domicilem bývají označeny jak agenturní zprávy, tak články v médiích.
Zprostředkovává nabídky, výměny a prodej autorských práv literárních děl. Také zastupuje autory nebo majitele autorských práv při jednání s partnery, vyjednává výši honoráře nebo počet vydání publikace v nakladatelství. V Česku působí kolem desítky literárních agentur.
Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.
Výhrada autorského práva, která představuje označení nositele autorského práva spolu s rokem prvního vydání a symbolem písmena c v kroužku ©. Uvádí se pouze ten, komu podle okolností případů přísluší právo udělovat svolení k dalšímu užití díla. Zakladatelem univerzální mezinárodní ochrany autorského práva se stala Bernská úmluva z roku 1886 a Ženevská všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena