Holubova letka

Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.

Cena Ferdinanda Peroutky

Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.

Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

Beseda

Forma rozhovoru, kterého se účastní více než dva lidé, kterou připravil a řídí jeden z účastníků – redaktor nebo moderátor. Ostatní zúčastnění jsou většinou odborníci na danou problematiku, velmi často s rozdílnými názory. V besedě se zpravidla analyzuje závažný společenský problém z různých hledisek, eventuálně se naznačují možnosti jeho řešení. U rozhlasové a televizní debaty jsou častou součástí besed přímé telefonické vstupy (případně otázky kladené prostřednictvím internetu, SMS) posluchačů/diváků do vysílání. Hlavním úkolem moderátora je dbát na to, aby všichni účastníci besedy dostali zhruba stejný prostor k vyjádření, aby se neodchylovali od tématu a dodržovali pravidla slušného jednání. Moderátor zpravidla také uvádí posluchače a diváky do problematiky.

Asimilace zájmů zdroje a média

Jedná se o vztah, kdy jak zdroj, tak médium mají zájem na sdílení a uveřejnění určité informace. Zatímco zájem zdroje je politický nebo komerční, zájem média vyplývá ze snadného přístupu k dostatku materiálu, z něhož by mohl/a vzniknout článek/reportáž. Platí zde jakýsi dvousměrný systém závislosti: jednotlivci i celá společenství jsou závislí na médiích, ovšem média jsou zase závislá na zdrojích.

Jedňák, dvoják, troják

Způsob zalomení textů v novinách a časopisech využívajících lámání do sloupců. Korektnější označení jednosloupek nebo dvojsloupek se v každodenní novinářské mluvě nepoužívá.

Mediální slovník

C
  • Cena Ferdinanda Peroutky

    Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.

    Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

  • Cenzura

    Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

  • Cui bono

    Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.