Bulvární média

To, co odlišuje bulvární média od těch ostatních, je, že namísto informací pracují s pudovými emocemi. Používají velké titulky a fotografie, krátké a jednoduché věty a každému srozumitelný slovník. Bulvární tisk ke své existenci potřebuje celebrity, a proto je též sám vytváří a domlouvá s nimi nejrůznější „senzační odhalení“. Časté je křížové propojení „informací“ mezi bulvární televizí (TV Nova) a jinými bulvárními tituly (Blesk, Aha!, Šíp, Spy, Rytmus života, Pestrý svět). Bulvární média pracují na anebo za hranicí etiky, často na ně jsou poškozenými osobnostmi podávány žaloby na ochranu osobnosti. Náklad tištěných bulvárních médií je ve srovnání s ostatními až desetinásobně vyšší.

AKA

Asociace komunikačních agentur, která sdružuje mediální, reklamní, CRM a marketingové agentury. Jejím posláním je především hájit svobodu pro šíření a soutěž komerčních projevů, které umožňují spotřebitelům uplatňovat právo na výběr, jsou významným impulsem tržní ekonomiky a základem existence rozmanitých, nezávislých a cenově dostupných medií. Navíc se snaží přispívat k profesionalitě komerční komunikace prostřednictvím podpory vzdělání a školení těch, kteří ji vytvářejí. Nedílnou součástí jejích stanov je podpora respektování zásad etického kodexu.

Perex

První odstavec článku, v němž by mělo být řečeno vše, co se nevešlo do titulku. Zbytek textu pak už obvykle jen rozvíjí tyto základní informace.

Advertorial

Kombinuje v názvu označení pro editorial (redakční text) a reklamu (advertisement), je méně zřejmou formou reklamy. Ke slovu přichází ve chvíli, kdy tradiční koncept reklamy přestává být funkční a kdy zákazníci reklamu buď ignorují, nebo jejím prvoplánovým sdělením nevěří. Americký slovník Merriam-Webster datuje první zaznamenaný výskyt slova advertorial už do roku 1946. Mezi největší přednosti advertorialu, zkráceně také advertu, patří podle zadavatelů fakt, že prostřednictvím této článku se podobající reklamy je možné sdělit daleko více informací, než je možné klasickou inzercí.

Akcidence

Příležitostné tiskoviny, které jsou buďto osobního (např. navštívenka), firemního (např. pozvánka), hospodářského (např. formulář) nebo reklamního (např. plakáty) rázu. Jsou určeny pouze pro jednorázovou potřebu, i když mají širokou škálu využití. Mezi běžné formáty akcidencí patří jednolist, dvoulist nebo skládačka.

Mediální slovník

C
  • Cena Ferdinanda Peroutky

    Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.

    Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz

  • Cenzura

    Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.

  • Cui bono

    Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.