Příležitostné tiskoviny, které jsou buďto osobního (např. navštívenka), firemního (např. pozvánka), hospodářského (např. formulář) nebo reklamního (např. plakáty) rázu. Jsou určeny pouze pro jednorázovou potřebu, i když mají širokou škálu využití. Mezi běžné formáty akcidencí patří jednolist, dvoulist nebo skládačka.
Také bývá označováno jako gotické, od patkového se liší tím, že neobsahuje tzv. patky. Tvrdí se, že se čte obtížněji než písmo patkové.
1. Historicky tiskovina určená pro krátkodobé použití, šitá drátem nebo nití nebo pouze skládaná a eventuálně zaklížená do obálky. 2. Brožovaná neperiodická tiskovina, obvykle speciální povahy a účelu. Příkladem brožury může být návod k použití stroje, přístroje nebo jiného technického zařízení, tištěná uživatelská příručka vydaná k většímu technickému systému, výstavní katalog na výstavě nebo i místní telefonní seznam apod.
V původním smyslu znamenala jmenování určitého člověka zástupcem vysílajícího a udělení souhlasu přijímacího státu. V žurnalistice ale znamená zastupování média redaktorem na různých akcích s tím, že organizátoři těchto akcí jeho přítomnost schvalují. Mediální činitel dostává zpravidla v tiskovém středisku jmenovku a označení, že jde o novináře, ale také podklady o probíhající akci.
Pro tištěná a stále častěji i pro internetová média je to ten, kdo si předem na určité období zaplatí pravidelné doručování konkrétního periodika do místa bydliště, zaměstnání, sídla firmy apod.
Novinářské ocenění udělované v Česku od roku 1995 jednotlivcům i autorským kolektivům (případně jednotlivým formátům) za mimořádně kvalitní tvorbu. Vyznamenaní by měli být významnému prvorepublikovému novináři Peroutkovi podobní mimo jiné vysokou mravní integritou. Měli by cítit i výraznou osobní odpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Jejich profesní práce musí mít mimořádnou úroveň násobenou preciznosti výrazových prostředků a krásou jazyka. Ocenění každoročně uděluje Sdružení Ferdinanda Peroutky. K laureátům patří například Ludvík Vaculík, Ivan Medek nebo Erik Tabery.
Zdroj: www.ferdinandperoutka.cz
Způsob institucionalizovaného potlačování svobody žurnalistického projevu. Českou žurnalistiku svazovala cenzura od jejích počátků v dobách Rakousko-uherské monarchie až do konce socialistické éry v roce 1989. Cenzuru vykonával pověřený úředník, cenzor, kterému jednotlivé redakce povinně předkládaly k posouzení texty i audiovizuální materiál před jejich publikací. Cenzor hodnotil jejich nezávadnost z pohledu režimu a materiály, které shledal ideologicky nebezpečnými, zakázal. V minulosti to nezřídka vedlo k situaci, kdy noviny vyšly s bílými místy na některých stránkách-ať už proto, že redakce nedokázala na poslední chvíli zapovězený článek nahradit jiným, nebo na protest proti tomuto postupu. V časech diktatury obvykle nahrazuje cenzuru autocenzura, kdy sami autoři korigují svou tvorbu v obavách před represí.
Výhrada autorského práva, která představuje označení nositele autorského práva spolu s rokem prvního vydání a symbolem písmena c v kroužku ©. Uvádí se pouze ten, komu podle okolností případů přísluší právo udělovat svolení k dalšímu užití díla. Zakladatelem univerzální mezinárodní ochrany autorského práva se stala Bernská úmluva z roku 1886 a Ženevská všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena