1. Dříve v redakcích používaný elektrický přístroj pro dálkový přenos textů nahrazený po nástupu internetu elektronickou poštou (email). 2. V přeneseném smyslu přijatá zpráva z dálnopisu.
Skupina novinářů – seniorů, která se v 90. letech 20. století stala postrachem tiskových konferencí. Aniž pracovali – byť externě – pro některou redakci, pronikali na akce vyzbrojeni průkazem některé z žurnalistických profesních organizací s jediným cílem: sníst a vypít co nejrychleji veškeré občerstvení, zatímco jejich mladší kolegové plní své zpravodajské povinnosti, a ještě odnést něco svým blízkým domů v objemných igelitových taškách. Zakladatelem tradice a duchovním otcem skupiny byl Miroslav Holub, bývalý redaktor časopisu Zemědělec.
Latinská fráze, kterou obvykle užívají právníci. Znamená V čí prospěch? nebo Komu ku prospěchu?(v doslovném překladu komu/kterému dobro). I v případě některých informací v médiích je dobré si tuto otázku položit a zamyslet se například nad tím, zda informace o firmě ze „zdrojů, které si nepřály být jmenovány“, nejsou pouhou mystifikací šířenou s cílem znehodnotit její akcie.
1. Historicky tiskovina určená pro krátkodobé použití, šitá drátem nebo nití nebo pouze skládaná a eventuálně zaklížená do obálky. 2. Brožovaná neperiodická tiskovina, obvykle speciální povahy a účelu. Příkladem brožury může být návod k použití stroje, přístroje nebo jiného technického zařízení, tištěná uživatelská příručka vydaná k většímu technickému systému, výstavní katalog na výstavě nebo i místní telefonní seznam apod.
Originální a trefný výrok nebo vtipné heslo, které kritizuje jednotlivce nebo nepravosti ve společnosti. Velice často využívá ironie, náznaků, jinotaje nebo dvojsmyslů. Mezi základní kritéria aforismu patří přesnost, typičnost a mnohoznačnost. Mezi klasické aforisty české žurnalistické scény patří třeba Karel Čapek, Jaroslav Hašek nebo Karel Konrád. Moderní žurnalistika vyjadřuje aforismus často prostřednictvím karikatury.
Původně otisk novinové stránky připravené do tisku knihtiskovou metodou. Na obtížně čitelné reliéfní písmo z kovové slitiny zvané liteřina uspořádané zrcadlově obráceně do sazebního obrazce se válečkem nanesla barva, přiložil se list papíru a dalším válečkem se pak „obtáhl“, takže se stránka na papír obtiskla. Tento papírový náhled sloužil ke kontrole před zahájením výroby definitivní tiskové formy a samotným tiskem. Termín „obtah“ přežil v redakcích do dnešních dnů, i když papírový náhled stránky už vytvářejí soudobé laserové tiskárny.
Hlavní článek aktuálního vydání listu, bývá umístěn v horní části první strany. Věnuje se nejaktuálnější události s největším dopadem, případně exkluzivnímu zjištění, k němuž redakce dospěla jako jediná, a její vedení dospělo k názoru, že tento způsob jeho prezentace zvýší prodejnost listu.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena