Konečná grafická úprava textových a obrazových sdělení v novinách a časopisech.
Forma rozhovoru, kterého se účastní více než dva lidé, kterou připravil a řídí jeden z účastníků – redaktor nebo moderátor. Ostatní zúčastnění jsou většinou odborníci na danou problematiku, velmi často s rozdílnými názory. V besedě se zpravidla analyzuje závažný společenský problém z různých hledisek, eventuálně se naznačují možnosti jeho řešení. U rozhlasové a televizní debaty jsou častou součástí besed přímé telefonické vstupy (případně otázky kladené prostřednictvím internetu, SMS) posluchačů/diváků do vysílání. Hlavním úkolem moderátora je dbát na to, aby všichni účastníci besedy dostali zhruba stejný prostor k vyjádření, aby se neodchylovali od tématu a dodržovali pravidla slušného jednání. Moderátor zpravidla také uvádí posluchače a diváky do problematiky.
Bulvární fotografové (jednotné číslo zní v italštině paparazzo), kteří pronásledují známé osobnosti a číhají na okamžik, kdy je budou moci zvěčnit v choulostivé situaci. Výraz uvedl do života režisér Federico Fellini, v jehož filmu z roku 1960 La dolce vita (Sladký život) vystupuje bulvární novinář tohoto příjmení.
V přeneseném slova smyslu „rodiště“ zprávy, tedy místo, kde se událost stala. Domicilem bývají označeny jak agenturní zprávy, tak články v médiích.
Oborové sdružení vydavatelů českých médií. Založili je v roce 1990 vydavatelé pěti deníků, v roce 1992 přistoupili i vydavatelé časopisů. V roce 1995 se název zkrátil na Unii vydavatelů. V současnosti má Unie 46 členů (včetně sekce vydavatelů internetových titulů.) Společně vydávají na 200 titulů tištěných periodik a zhruba 110 samostatných internetových produktů. Prostřednictvím sdružení právnických osob ABC ČR se Unie podílí na ověřování nákladů tisku, jehož výstupy slouží jako relevantní podklad pro plánování reklamních kampaní. Sdružení ABC ČR funguje na tripartitním principu, jeho zbývajícími členy jsou Asociace komunikačních agentur (AKA) a České sdružení pro značkové výrobky (ČSZV).
Nejstarší tisková technika umožňující masové rozšířené tištěných informací. Vynalezl ji Johannes Gutenberg v první polovině 15. století.
Soubor kroků a postupů, které volí nebo by měly volit různé subjekty poté, co se staly předmětem nežádoucí pozornosti médií a začaly se o nich šířit zkreslené nebo zcela nepravdivé informace. Obvykle jim v tom pomáhají specialisté z PR agentur ve spolupráci s právníky, kteří pracují s ohledem na fakt, že nejdůležitějších je v takovém případě prvních 48 hodin po zveřejnění takových informací.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena