Blogy

Nepochybuji o tom, že se to už stalo řadě z vás. Z poštovní schránky na vás vypadla pestrobarevná a poněkud odulá obálka skrývající „dárek “ pro adresáta. Kromě „dárku“ však obálka obsahovala též složenku a jednu z nesčetných variant tklivého příběhu o dětech (či zvířatech), které mají nedostatek … Místo tří teček lze dosadit prakticky cokoliv od jídla až po lásku, protože jediným cílem těchto dopisů je vzbudit v adresátech konkrétní emoci - pocit viny. Také proto se této technice používané ve fundraisingu říká „guilt marketing“ či „guilt mailing“.

Opravdu výjimečně dokáže reklamní kampaň v mém novinářsky otrlém srdci vzbudit emoce. Přistupuji k ní příliš prakticky, mám zbytečně mnoho zkušeností i teoretických znalostí, aby mě rozněžňovaly šišlající holčičky nebo usínající štěňata. Šrámy lásky však považuji za velmi nebezpečný průšvih.

Čeština hrubne a drsní. Ústav pro jazyk český reaguje pružně. Co si s tím má ale počít Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když musí pracovat s deset let starým zákonem?

Dnešní Blesk píše v článku Anatomie lži o tom, co na ministra v demisi Martina Kocourka prozradila jeho tvář. Stojí za to si rozebrat, k čemu nejčtenější český deník dospěl. Ne se všemi tvrzeními je totiž možné jednoznačně souhlasit. A tak kvůli všem případným rejpalům a diskutérům předesílám, že se nesnažím obhájit neobhajitelné, ani se jinak exministra zastávat, nýbrž jen sdělit pár postřehů.