Blogy

Čtu noviny, což můžete brát jako anachronismus. A všímám si v nich i takových drobností, jako jsou nejrůznější opravy, omluvy a odpovědi reagující na dříve publikovaná nepravdivá tvrzení. To zase můžete u člověka z PR chápat jako profesionální deformaci.

„Zvýšená hlasitost reklam proti ostatním částem televizního vysílání je celosvětově vnímaným negativním jevem, který je hoden legislativní úpravy.“ Tak to vidí skupina poslanců, kteří na dnešní jednání vlády posílají návrh novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

Ověřování informací ze dvou na sobě nezávislých zdrojů je náboženstvím, ke kterému se oficiálně hlásí všichni čeští novináři. Jak už to ale bývá u věřících, kteří ze všeho nejvíc potřebují být vidět v neděli na mši, aby je sousedé nepomluvili, i žurnalisté si navzdory proklamované víře rádi zahřeší.

Čeština hrubne a drsní. Ústav pro jazyk český reaguje pružně. Co si s tím má ale počít Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, když musí pracovat s deset let starým zákonem?