Řeč těla ministra Kocourka

Dnešní Blesk píše v článku Anatomie lži o tom, co na ministra v demisi Martina Kocourka prozradila jeho tvář. Stojí za to si rozebrat, k čemu nejčtenější český deník dospěl. Ne se všemi tvrzeními je totiž možné jednoznačně souhlasit. A tak kvůli všem případným rejpalům a diskutérům předesílám, že se nesnažím obhájit neobhajitelné, ani se jinak exministra zastávat, nýbrž jen sdělit pár postřehů.

Dne 11. 11. 2011 vydal Pavel Lukeš

Představte si, že byste měli veřejně, před cizími lidmi a před televizními štáby, vysvětlovat své prohřešky z minulosti, včetně toho, jak jste „odklonili“ peníze kvůli rozvodu s bývalou ženou. Už ta představa sama o sobě je dost stresující. Jistě se tedy shodneme na tom, že exministr Kocourek měl nejeden důvod být nervózní.

Blesk si povšiml čtyř projevů řeči těla: olizování rtů, které – když k němu není jasný důvod – značí jasnou lež, zakrývání si úst rukou, tíhnutí k levé straně, což znamená přibarvování skutečnosti a nápadnou gestikulaci rukama.

Konkrétní projevy těla je vždy nutné posuzovat v širším kontextu a dávat je do souvislosti jak s konkrétní osobou, jejími zvyklostmi, momentálním rozpoložením, tak i konkrétní situací, v níž se tyto projevy odehrávají. V tomto případě je nesmysl připisovat olizování rtů větší váhu, zejména pokud na řečníkově stole chyběla sklenice s vodou. Když mluvíme, vysychá v ústech každému z nás, už kvůli prostému proudění suchého vzduchu ústní sliznicí.  A že měl exministr Kocourek setsakra sucho v ústech, je slyšet i ze záznamu.    

K zakrývání si úst rukou za celých patnáct minut Kocourkova grilování v záři reflektorů (což je ostatně další zdroj tepla a v důsledku toho i červenání se a sucha v ústech) nedošlo. Jen jednou, a to když odpovídal na to, co tomu řekne jeho bývalá manželka, až se večer ze zpráv dozví o odkloněných miliónech, se dotýkal svého nosu, když říkal, že „doufá, že si budou rozumět“. To by se dalo interpretovat i tak, že sám příliš nevěřil tomu, co právě řekl.

O tíhnutí k levé straně Blesk píše, že usvědčuje ze lži a dokládá to fotografií, na níž se ministr dívá - z našeho pohledu - doleva. On sám se však ze svého pohledu dívá doprava… Ve skutečnosti dostal exministr 19 otázek z levé strany, viděno z pohledu diváka. Z Kocourkova pohledu tedy většina otázek přišla z pravé strany, kde zřejmě také byly i některé televizní kamery, a protože udržoval oční kontakt s tazateli, díval se většinou na tuto stranu, z jeho pohledu pravou.

Nevšiml jsem si také, že by během čtvrthodinové grilovačky došlo k opravdu výrazné gestikulaci rukama. Ruce exministr zapojil do jedné pětiny svých odpovědí, tedy do čtyř z celkových jedenadvaceti, přičemž časově šlo o několik sekund z více než patnácti minut vystoupení. Jinými slovy, pokud by při každé odpovědi a po celou její dobu mával rukama, vnímal bych to jako výraznou gestikulaci.  

Při důkladném pozorování videozáznamu si lze povšimnout i dalších projevů, které lze přičítat zejména nervozitě a stresu – cukání svalů na lícních kostech, zrudnutí obličeje, ošívání se na židli, hlasité nádechy a výdechy. Pozorovateli by nemělo ujít ani to, že exministr měl několikanásobný tik v pravém oku, když moderátor přiblížil konec grilování termínem „poslední otázka“. V tu chvíli exministr sepjal ruce položené na stole, čímž jasně zaujal obranný postoj vůči svému okolí…

Přitom k tomu, co média hodnotí jako ztrapnění se nervózního ministra v přímém přenosu, nemuselo dojít. Stačilo pozvat novináře na briefing ve stoje, přečíst jim prohlášení a pak poděkovat za pozornost a odejít, aniž by byla zodpovězena jediná otázka. Je jasné, že pro člověka pohybujícího se za pomoci berlí by to nebylo úplně komfortní, ale pokud by se tak stalo ruku v ruce s opravdu důkladnou obsahovou přípravou tohoto důležitého veřejného vystoupení, minimálně existovala šance, jak z toho vyjít jaksi poněkud důstojněji.