Opravdu výjimečně dokáže reklamní kampaň v mém novinářsky otrlém srdci vzbudit emoce. Přistupuji k ní příliš prakticky, mám zbytečně mnoho zkušeností i teoretických znalostí, aby mě rozněžňovaly šišlající holčičky nebo usínající štěňata. Šrámy lásky však považuji za velmi nebezpečný průšvih.
Dne 27. 6. 2013 vydal Michaela Smrčková
Tvůrci reklamy dobře vědí, že pracují především s pocitem. Měli by také vědět, že v dnešní době je ideální vyvolávat pocity jistoty, lásky a bezpečí. Že touha šokovat za každou cenu může znamenat pořádný držkopád.
Kdykoli uslyším větu „Já nemusím, já už ho vidím,“ vím, že jde o kofolu. Když zahlédnu malé omotávané panáčky ze zbytků, dostanu chuť na kofolu. Mám zafixováno, že když ji miluji, není co řešit. Ano, musím se přiznat, reklamy kofoly jsem měla ráda a teď se cítím podvedená a zklamaná i jako běžný konzument.
Říct, že mě současná kampaň kofoly mrzí, by bylo málo. Nejde o něžnou lásku, ale brutální ubližování. Šrámy lásky na první, druhý i třetí dojem evokují domácí násilí, a to i u lidí, kteří s ním nemají zkušenost. O tom, co tahle kampaň bude znamenat pro lidi s osobními traumaty, a že jich není málo, by měl spíš pohovořit psycholog. A měl by také vysvětlit, jak může podobná kampaň ohrozit morální principy mladých, kteří se s ní do jisté míry ztotožňují.
Nad kampaní Šrámy lásky už se pozastavil na netu i facebooku kde kdo. Musím souhlasit s názorem, že ji zřejmě nevymyslela ženská. Modřiny a jizvy prostě nejsou důkazem lásky. Ale ta reklama je především nedomyšlená. Dnes zástupci značky na internetu vysvětlují, že to mysleli jinak. Toto je příklad jedné z odpovědí na facebooku: „Kofola nadále holduje lásce, přátelství a radosti ze života. Šrámy lásky jsou nadsázkou toho, že pro svou lásku uděláte cokoliv. A to natruc všem překážkám!“ Jestli je i nadále pro kofolu nejdůležitější hodnotou skutečná láska a radost ze života, v této kampani se to nedá poznat. A vysvětlení mi nápadně připomíná jednoho dávného souseda, který co chvíli tvrdil, že jeho manželka vrazila do dveří nebo uklouzla na schodech.
Když si vzpomenu na pana Vajíčka, pořád mě těší, že je dnes reklama úplně jiná, svobodná a divoká. O to bolestnější jsou pro mě držkopády kreativců, kteří svou nedomyšlenou snahou šokovat mohou v lepším případě vážně poškodit léty budovanou image značky. V horším případě pak narušit vnímání principů dobra a zla, lásky a patologických jevů.
© Spindoctors. Všechna práva vyhrazena