Používají Reportéři ČT metody komunistické StB?

Metoda první: Co platilo včera, dnes neplatí

Ironií je, že předtím jsem panu Havlíkovi nabídl natáčení v jiném parku (Riegrovy sady), což odmítl s vysvětlením, že by to bylo nedůstojné jak pro ČT, tak pro mne, agenturu i klienta, jehož jsem před kamerou zastupoval. Ve výsledku nám v Parku ČT kolem poledne létala každou chvíli nad hlavami charterová letadla a kameramani se sluchátky na uších a vztyčeným prstem vystrčeným vzhůru k oblakům se omlouvali, že to musíme dát znovu…

Metoda druhá: Ignorace prokázaných a doložitelných faktů

Reportéři ČT, a David Havlík toho není výjimkou, natáčejí reportáže podle scénáře, který mají v kostře už před zapnutím kamery připravený, a do nějž dosazují „talking heads“, čili aktéry, kteří podle nich mají k tématu co říct. A tyto jejich role jsou předem rozdané, přesně podle scénáře, který však často mívá s realitou jen máloco společného. Je třeba dodat, že v tomto směru mají Reportéři ČT za roky své existence dokonale zmáknuté postupy, jak kýženého výsledku dosáhnout.

Jako někdo, kdo byl x-krát účasten jejich natáčení, už bohužel vím přesně, jakým způsobem nakládají s prokazatelnými, doloženými a nezpochybnitelnými fakty, které se jim nehodí do krámu - prostě je ignorují, protože jim nezapadají do jejich myšlenkové konstrukce. Příkladem budiž třeba několik let stará reportáž, kterou 2x (!) řešila Rada České televize. Její autorka pominula, že ve sporu dvou organizací padl pravomocný rozsudek nezávislého soudu a listování rozsudkem si dokonce nechala nahrát na kameru. Nic z toho však odvysíláno nebylo.

Metoda třetí: Přiznej, že je to tak, jak si myslím

Potřeba dodržet zavedené televizní postupy vede Reportéry k tomu, aby vůči těm, jež zpovídají před kamerou, uplatňovali nejrůznější metody psychologického nátlaku s cílem dostat z nich odpověď, jakou potřebují vystřihnout ze záznamu do své reportáže, anebo takovou reakci, na níž by mohli s patřičným komentářem demonstrovat, že „měli pravdu“.

Různí lidé na to reagují různě. Někdo před kamerou utíká, jiný se snaží kameru zakrýt, další se po několikrát vyslovené otázce „jak to tedy je“ dostanou do stavu „tak já už vám něco řeknu, abych měl klid“. Já jsem po asi dvacátém stejně položeném dotazu, na nějž jsem předtím opakovaně reagoval tak, že na to neumím odpovědět, odvětil, že mi to připomíná metody komunistické StB, což pan Havlík nijak nekomentoval.

Metoda čtvrtá: Spekulace

Obecným problémem Reportérů ČT je, že velmi často své spekulace (anebo spekulace, které jim byly podsunuty) povyšují na úroveň faktů a ve svém zápalu tzv. „veřejného zájmu“ nejsou schopni odlišit možnou skutečnost od svých vykonstruovaných fabulací. Problém však nastává ve chvíli, kdy dochází k porušování Etického kodexu ČT jako veřejnoprávního média, zejména, když se redaktor (v tomto případě D. Havlík) přizná k tomu, že někoho „tlačí“ k určité odpovědi slovy: „Ale to je moje práce“.

Dalším problém je, že mnohdy si Reportéři ČT tyto spekulace, které jim kdosi účelově podsunul, ani nejsou schopni ověřit. Pan Havlík se mi například svěřil, že do dokumentu, o nějž se ve svých otázkách mi položených argumentačně opíral, měl možnost jen nahlédnout, a že jej nemá k dispozici, a že se snaží ověřit, zda je skutečně z odtamtud, odkud by měl být.

Závěr:

Vlajková loď české veřejnoprávní publicistiky, pořad Reportéři ČT, má pod hladinou ponoru povážlivé trhliny. Na desítkách reportáží a stížností na ně lze dokumentovat, že investigativci ČT nejenže nepostupovali v souladu s obecnými principy žurnalistiky, ale ani v souladu s Etickým kodexem ČT. „Ale vy mne opět tlačíte k něčemu, co je součástí vaší konstrukce“, odvětil jsem panu Havlíkovi na sérii otázek. Jeho odezvou byla slova: „To je moje práce“.

Mýlíte se, pane Havlíku. Vaší prací, coby investigativce veřejnoprávního média, by mělo být zjistit si komukoliv veřejně dostupné informace. A ještě něco navíc, protože se pokládáte za investigativního reportéra. Investigativec není podle mne ten, kdo ve střižně dává pokyn „takhle to sestříháme“, nýbrž ten, kdo je schopen zjistit si a ověřit si alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů ještě před natáčením, jak to ve skutečnosti je.

Pokud se kdokoliv bude chtít ještě před odvysíláním předpokládaně účelově sestříhané reportáže Reportérů ČT podívat na hrubý záznam rozhovoru, tzv. „master“ je k dispozici ke stažení nebo ke zhlédnutí zde.