Proč starostové okupují radniční noviny, aneb jak se rodí nezávislá žurnalistika

Pořád mám schovaný výtisk středočeské MfD, kde se objevila první várka informací o zatčení hejtmana Davida Ratha. V jednom sešitě fotografie skleslého politika v poutech, v následujícím tentýž muž se zářivým úsměvem na rtech při stříhání jakési pásky.

Dne 28. 8. 2012 vydal Petr Kotek

Smlouva je smlouva a Středočeský kraj měl svůj pravidelný věstník vkládaný do středočeských mutací všech významných deníků řádně objednaný i zaplacený. Z veřejných peněz, jak jinak.

Z pohledu (tehdejšího) autorského týmu, který placenou prezentaci úřadu/kraje připravoval, měla dominance (tehdejšího) hejtmana v celém obsahu jasnou logiku: tiskovina zachycuje všechny významné události ze života regionu za určité období, no a u žádné z těchto významných událostí MUDr. Rath nechyběl.

Nad takovým přístupem, který je při prezentaci volených zástupců lidu majoritní všude tam, kde to jen za veřejné peníze jde, se v pondělí 27. srpna pozastavili ve svém pravidelném publicistickém pořadu Reportéři ČT.

A spolu s nimi pan Oldřich Kužílek, bývalý poslanec a spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím. Ten nabídl dokonce výsledky jakési analýzy radničních novin, jejímž je spoluautorem: „My tyhlety věci trochu měříme, takže můžu říct, že průměrný počet zmínek o tom hlavním představiteli, starostovi, hejtmanovi, bývá okolo jedné zmínky na stránku,“ odhalil před kamerou.

Zkusil jsem si vybavit, jak vypadá struktura zpravodajství veřejnoprávní (z veřejných peněz financované) ČT.

Prezidentu republiky obvykle stačí, když nad něčím „povytáhne obočí“. Vysílací čas má zaručený. O Pavlu Pínovi, prezidentu sedlčanského Spolku přátel Taverny (občanské sdružení registrované na MV ČR, IČO 47071818) jsem v Událostech v životě neviděl a neslyšel nic.

Když se ve sněmovně projednává státní rozpočet, odstěhuje se tam polovina redakce zpravodajství a do primetimu by se obtížně dostávala i erupce Milešovky. Když ale zastupitelstvo v Přehvozdí (jehož jsem hrdým obyvatelem) řeší navýšení počtu nádob na tříděný odpad, kamery ani mikrofony nikde.

Nic proti dramaturgii Událostí. Kdybych za ni byl odpovědný, ani já bych k nám do hostince U Lípy svobody štáb nevyslal. Pokud mohu mluvit za sousedy, nebereme to ani jako křivdu. Řešíme to vydáváním obecního zpravodaje.

Z veřejných peněz moc nespolkne. Papír do kopírky na obecním úřadě není zase taková položka, redakční práce obstarávají dobrovolníci na svých domácích počítačích. Paní starostka v něm pro samé praktické informace vlastně ani příliš prostoru nedostává. Když, tak před Vánoci, když přeje všem spoluobčanům hezké svátky, což ostatně většinou zvládne udělat i osobně. Je nás nějakých 250.

Nepochybuji o tom, že kdyby se i ten jeden starostenský text ročně někomu zdál příliš, začal by dávno vydávat nezávislé, případně i opoziční periodikum. Počítač a tiskárnu nebo dokonce kopírku jako na úřadě má dneska doma skoro každý.

A pokud vím, svůj nezávislý protějšek má i značná část Reportéry kritizovaných „radničních novin“. Ať už někdo sežene peníze na tisk, nebo se vyjadřuje levněji na internetu.

Jako třeba internetová Kauza 3, která už od roku 2007 tvoří úspěšnou a sledovanou alternativu radničních novin třetí pražské městské části. Tak úspěšnou, až se jeden z členů její redakční rady a nejsledovanějších autorů, Jiří Ptáček, dostal letos v červnu do redakční rady kritizovaného radničního plátku.

Až někdo založí alternativu k České televizi, dejte mi, prosím, vědět. Rád si ji naladím nebo alespoň přidám do oblíbených webových odkazů. A budu zvědav, kdy se její první odchovanci objeví na Kavčích horách.