Kdo šíří bludy o použitém oblečení pro naše reprezentanty na paralympiádě v Riu

Handicapovaní sportovci nejsou žádné chudinky, které by musely čekat, až na ně spadne ze stolu nějaké opotřebované triko, uzavřel svůj nedávný rozhovor pro DTVT spadající pod vydavatelství Economia někdejší úspěšný český reprezentant v plavání Martin Kovář. Mohu jej ujistit, že na naše handicapované sportovce, kteří zanedlouho odletí reprezentovat Českou republiku do brazilského Rio de Janeiro na letní paralympiádu, ze stolu opravdu žádná opotřebovaná trika nespadla.

Martin Kovář v rozhovoru apeloval: „Je třeba se ptát funkcionářů, proč mají paralympionici špatné oblečení. A proč nejsou tak kvalitně vybaveni, jako jejich olympijští kolegové. Proč by měli mít něco horšího?“

Takže jako funkcionář odpovídám. Nemají něco horšího, pane Kováři. Mají naprosto stejně kvalitní oblečení jako čeští sportovci na probíhající olympiádě. Na základě úzké spolupráce s Českým olympijským výborem (ČOV), která se rozvinula v posledních letech, mají čeští handicapovaní sportovci na paralympiádách stejnou reprezentační výbavu jako jejich kolegové pod českou vlajkou na olympiádách.

Současně si ale nemohu nevšimnout, že si Martin Kovář, podle svých slov „nezaujatý sportovec po sezóně“, protiřečí, když v rozhovoru zároveň řekl: „Asi už se to stalo, já se na to matně pamatuju … Já si dokonce myslím, že se to jednou vyskytlo, a ta strategie IPC je velmi striktní, myslím si, že se to musí přelepovat. A myslím, že jsem to dokonce zažil. Ale mne to nikdy nějak moc neuráželo, že bych měl mít blízko olympijské hnutí, já jsem to bral za čest, že jsme s těmi olympioniky blíže.“

Ano, musí se to přelepovat, na paralympiádě nesmí být olympijské logo s pěti kruhy. Nestalo se to poprvé, co mají naši sportovci stejné oblečení jako reprezentanti na olympiádě, ale poprvé se stalo to, že někdo začal šířit nesmysl o použitých tričkách, který hraničí s pomluvou. Že k tomu přispěl i sám bývalý (a úspěšný) reprezentant Kovář, je bez jakékoliv diskuse. Obávám se, že tuzemské firmě Alpine Pro, která oblečení sportovcům na olympiády a paralympiády tradičně dodává, se jeho tvrzení o špatném oblečení líbit nebude.

 „Naší paralympijské výpravě nejste schopni pořídit ani řádné oblečení, oblečení je po zdravých sportovcích a jsou jen přelepena…,“ napsal ČOV handicapovaný sportovec Michal Šiška. ČOV sice sportu handicapovaných vydatně pomáhá, a to i finančně, ale jejich výprava na paralympiády je v režii ČPV a to za naprosto zásadní podpory státu, přesněji řečeno ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Komu tyhle bludy prospějí pár dnů před paralympiádou, ptám se? Proč někomu stojí za to udělat rozhovor s dříve úspěšným handicapovaným plavcem, který kritizuje nízké odměny za medaile pro handicapované sportovce, ale přitom ani neví, v jaké jsou dnes výši? Proč DVTV neudělala rozhovor s někým z těch, kdo na paralympiádu do Ria odletí reprezentovat anebo si nepozvala před kameru šéfa výpravy?

Všechny tyto otázky, jakož i mnohé nevyřčené, se dají shrnout do jedné jediné, kterou používali před tisíci let ve starobylém Římě: Qui bono, tedy v čí prospěch?

Alena Erlebachová, výkonná předsedkyně Českého paralympijského výboru