Proti horku pomůže ventilátor nebo klimatizace. Oběma je už přes 100 let

Přežít letní horko nám díky vynalézavým předchůdcům dnešních techniků pomáhají dva nepostradatelné elektrické spotřebiče: ventilátor a jeho mladší sestra klimatizace.

Ventilátor postupně získával svou dnešní podobu už ve druhé polovině 19. století. Klimatizace slaví narozeniny 17. července. Letos jí bude 112 let.

„Než se vypravíte do prodejny elektro pořídit některé z těchto zařízení, neškodí, když si společně připomeneme několik údajů, které se vztahují k jejich historii,“ říká Táňa Pokorná, ředitelka zákaznického oddělení společnosti ELEKTROWIN. Ta byla založena výrobci elektrospotřebičů, kteří tak zajišťují jejich ekologickou recyklaci po skončení životnosti.

Tradice vějíře a problémy brooklynských tiskařů

Zatímco ventilátor má svůj tisíciletý předobraz v orientálních vějířích a další bádání na tomto poli postrčilo vpřed až širší využití elektrické energie, za vynálezem klimatizace stojí akutní technologické problémy tiskárny Sackett & Wilhelm v newyorském Brooklynu.

Kvůli vysoké vlhkosti v letních měsících tam novinový papír měnil rozměry, tiskařská čerň špatně zasychala a výsledek tomu odpovídal: zákazníci si stěžovali.

Najít řešení dostal za úkol teprve pětadvacetiletý inženýr Willis Carrier. Původně chtěl pro zachycení vodní páry ze vzduchu použít textilie napuštěné solným roztokem. Jenže to moc nefungovalo a sůl navíc působila korozi strojů.

Traduje se, že na správné řešení přišel Carrier, když jednoho mlhavého večera čekal na vlak a přitom si připomněl vztah mezi teplotou, vlhkostí a rosným bodem.

Jeho řešení se v podstatě používá dodnes. Teplý a vlhký vzduch vhání kompresor přes filtry ke studeným stočeným trubicím, v nichž proudí chladivo. Na trubicích se voda obsažená ve vzduchu sráží a zpět do místnosti se vrací vzduch ochlazený a také mnohem sušší.

Po tiskařích sáhly po zařízení pro ochlazování vzduchu biografy, které tak chtěly přilákat diváky i v parných letních dnech. První si projekci v chládku užili návštěvníci sálu Rivoli v New Yorku v roce 1925.

K odběratelům klimatizací patřily už ve 20. letech i americký Kongres, Bílý dům nebo hala Madison Square Garden otevřená v roce 1925. Pro tu dodala firma, kterou vynálezce založil, i zařízení na výrobu ledu.

Ventilátor, nebo klimatizace?

Standardní metodou ochlazování v horkém prostředí byla ale tou dobou instalace stropních nebo stolních ventilátorů.

Mechanické ventilátory se začaly objevovat nejprve v průmyslových provozech. Pravděpodobně sami dělníci přišli na nápad připevnit dřevěné či kovové listy k otáčejícím se hřídelům nad jejich hlavami, které poháněly stroje.

Na svou dobu revoluční elektrické ventilátory spatřily světlo světa v roce 1882. Byly hned dva. První z nich, stolní dvoulistový, představil Schuyler Skaats Wheeler, který jej zkonstruoval pro Crocker and Curtis Electric Motor Company. Druhý, stropní typ ventilátoru, uvedl na trh Philip Diehl. K jeho konstrukci ho přivedla práce na vhodném motoru pro jiný spotřebič - šicí stroj Singer.

Od roku 1910 většina výrobců začala používat oválné nebo unikátně tvarované listy. Motory se začaly zmenšovat a čepele se překrývaly, což znamenalo tišší provoz. Konstrukce lopatek z mosazi přešla na ocel a nakonec k hliníku.

Klimatizace začala skutečně dobývat Ameriku a posléze celý svět až poté, co její vynálezce  Willis Carrier v roce 1922 nahradil toxický čpavek méně nebezpečným chladícím médiem, a hlavně když konstrukčně zmenšil klimatizační jednotky tak, aby se daly umístit na běžné budovy. Do domácností nebo třeba do aut se ale klimatizace i tak začala ve velkém šířit až v 50. a 60. letech.

Ventilátor se však nevzdává. Před pěti roky se na trhu objevil bezlopatkový model z dílny konstruktéra vysavačů Jamese Dysona. Zařízení funguje tak, že jeho stojan nasaje dovnitř vzduch, který pak putuje do prstence. V prstenci díky speciální technologii vzduch zrychlí a vyjde z něj ven patnáctkrát větší rychlostí.

Všichni si samozřejmě přejeme, aby tito pomocníci v boji proti nesnesitelnému horku fungovali co nejdéle. „Jsou to ale elektrické spotřebiče, a každý spotřebič jednou doslouží,“ připomíná Táňa Pokorná. Aby mohl ELEKTROWIN zajistit jeho recyklaci a tím chránit životní prostředí, je nezbytné odevzdat „vysloužilce“ na některém z mnoha míst zpětného odběru, která jsou k dispozici zdarma. ELEKTROWIN už jich vytvořil více než 12 000.